Ahoj, babi...

"To je čtečka, babi."

"Je to vlastně malej počítač, ve kterém mám schované knihy."

"Ne, nejsou velké jako sirky. Ta, kterou teď čtu, má 586 stran."

"Když mi spadne na zem a rozbije se, můžu své knihy číst v mobilu. Ano, i tam se mi vejdou. Telefon už dávno není jen k telefonování. Můžeš v něm poslouchat hudbu nebo dětlat fotky."

"Jo, pěkné fotky. Jako na foťáku. Pak si je můžu vytisknout nebo poslat mámě mailem nebo uložit na internetu, aby se mi neztratily, když mi spadne disk."

"No, jo. Na podlahu."

"Mailem, to jako poštou. Ale ne v obálce, pošta dneska chodí vzduchem. Teda, balík takhle nepošleš, ale třeba dopis nebo pohlednici. Nebo objednávku, když si chci třeba koupit nové boty."

"Ne, to už se nemusí do obchodu. Můžeš, ale nemusíš. Prohlídneš si boty na internetu a když se ti líbí, necháš si je poštou poslat."

"Ne, mailem ne. To je normální balík."

"Jo, můžeš si koupit i něco jiného. Takhle jsem si koupila třeba pračku nebo sušičku."

"To je jako pračka, ale suší oblečení. Už nemusím prádlo v zimě sundávat zmrzlé ze šňůry a vlastně si ho můžu rovnou oblíct ten den, kdy ho vyperu."

"Jo, dneska je spousta takových vymožeností. Nádobí už se taky nemyje v ruce, jsou na to myčky."

"Ne, fak nevím, kam bys to do chalupy dala. Ke kamnům raději ne."

"Co ještě? Ještě auta parkují sama, topení dáváme do podlahy a k obědu si ohříváme zmrzlé polotovary v mikrovlnce. Máme Iphony a Ipady, mluvící ledničky, hudbu posloucháme na eMPéTrojce, už nemáme gramofony a nejspíš ti sem přijde kontrolor a odnese ti kamna, protože topíš kelímkama od jogurtů."

"To neva, babi. To už tě stejně trápit nemusí. Koukej, přinesla jsem ti kytičku. Růže, mělas je ráda. Když jsou ty Dušičky... Tak ahoj babi. Já zase přijdu."