neděle 31. prosince 2017

Na Silvestra

Úplně vidím mou kamarádku Magdalénu, jak nějakou dobu před Vánoci procházela obchodními domy a tu a tam ji napadlo: "Tohle by se mohlo moc líbit Prdlé Prvomatce." Takže tu koupila nádherný diář, přesně takový, jaký bych si koupila, kdybych bývala letos nezapomněla, jak je mým dobrým zvykem. A tam pořídila úžasný krém. A abych toho pod stromečkem neměla málo, do úhledného balíčku přidala krabičku čaje. Evidentně si dala s výběrem dárků velkou práci.
Co jsem v balíčku našla já? Diář proti skleróze a demenci, které se o mě už léta pokoušejí, nutno dodat, že ne úplně marně. To jako, abych nezapomínala a pokud přeci jen zapomenu, abych si uvědomila, že jsem měla uposlechnout starší a moudřejší a školní besídku si do diáře řádně zapsat. Pak tu byl krém proti vráskám. No jasně. Holce bude hnedle čtyřicet, mládí v hajzlu, do důchodu daleko, tak aby těch pár let, co jí ještě zbývají, nějak vypadala. Že. A ve finále tu máme Purify&slim čajík, kdyby mi to hned nedošlo, s umně vyvedeným štíhlým, jako deska plochým pupíkem pod vyhrnutým tričkem.
Fakt je ten, že byť jsem si dárky vyložila po svém (a samozřejmě naprosto mylně, Magdalénka je moc hodná holka), po jejich rozložení na konferenčním stolku se mi po tváři rozlil úsměv, který se záhy proměnil v nezřízený chechot. Mezi jednotlivými záchvaty smíchu a škytáním jsem J., který se o můj podivný stav úzkostlivě zajímal, vysvětlovala, že jsem do dárku dostala vzkaz: "Jsi stará a tlustá a co je nejhorší, vůbec nic s tím neděláš. Na!"
A potom jsem našla pod stromečkem toto, a svět se dal zase do pořádku:


Děkuji, K., jsi nejlepší nejka na světě.
Tohle ale nemělo být o chlubení tím, kolik mám úžasných přátel a jak moc je mám ráda. I když teda mám. Kamarádka B. se nějak někde dozvěděla (neměla jak a kde, nikde jsem se se svým ultratěžkým bolem nesvěřovala), že jsem si během letoška rozbila dva oblíbené čajové hrnečky a že kudy chodím, tudy koukám, jak bych je mohla nahradit. Protože, dámy a pane, takový hrnek na čaj, to není záležitost jedné návštěvy Tesca. Aby vám nápoj z něj chutnal, musí to být šálek přesně do ruky, odpovídajícího tvaru a správně zdobený. A úplně nejlepší je darovaný. Z toho chutná i ricinový olej, můj Máťa by vám mohl vyprávět. Tedy jsme dva nádherné hrnky (píšou na nich, že na kafe a na čokošku, ale to je úplně jedno, strouhaný zázvor s medem a citronem z nich chutná jako božská mana) dostali od B. a tímto jí velmi děkujeme, neb mi udělala obrovskou radost.
Za všechny dárky jsem nesmírně vděčná. I když některé z nich byly jen dětský úsměv. I to se počítá. Jsem neskutečně ráda, že jsem dva krásné letos dostala. Do Nového roku bych chtěla popřát nám všem, ať máme pořád být za co vděční. Ať to bude nové růžové Porshe nebo pistáciová zmrzlina. Ať si každý jeden z těch třistapětašedesáti dnů (teď jsem třeba vděčná, že se mi povedlo napsat tak krkolomnou číslovku) uvědomíme, že můžeme být rádi, že jsme rádi.
Pak jsem taky moc ráda za svou varnou desku, u které jsem teprve včera objevila funkci udržování teploty, tedy se mi na ní už půl hodiny ohřívá svařáček.
Krásného Silvestra nám všem!

P.S. Když už jsme u tématu, jsem vděčná za vaše laskavé nabídky. Prázdnin, čokolády i pudinku dr. Oetkera (za tu zvláště). Všechny je čtu a všechny mi dělají obrovskou radost. Bohužel, někdy se zapomenete podepsat, někdy mi na sebe nenecháte mail a někdy si prostě uvědomím, že nemusím mít ani prázdniny, ani čokoládu, že mi bohatě stačí mít člověka, který je pro mě má schované. Děkuji.

pátek 22. prosince 2017

Vánoční

Milý Ježíšku,

tento dopis píši po tisícíprvé (no dobře, do čtyřiceti se vejdu), tedy nebude oplývat ani fantazií, ani umem, natožpak rozmanitostí. Dárky, které bych letos ráda dostala bohužel nejsou na trhu volně prodejné. Nemají je e-shopy ani kamenné obchody, nevyrábí je děti, oblepeny krepovým papírem a stuhami, ve školkách či ve školách. Jelikož od útlého dětství moc dobře vím, že dárky dětem, které v Tebe věří, nosíš Ty a jen těm chudinkám obelhaným, které věřit přestaly, je musí kupovat rodiče, má naděje, že dopis dostaneš a aspoň jedno malé přání ze seznamu splníš, je bezbřehá (to jako velká. Nechci tady dělat ramena, jaký mám literární talent, ale uznej, Ježíšku, že to slovo je kouzelné).

Tak tedy:

Čas. Ráda bych pár minut, maximálně hodinku denně navíc. Na hraní s dětmi. Na chystání úžasné jogurtové snídaně na další den, kterou jsem se teprve nedávno naučila a po které se můžu utlouct. Na okopávání lilií, chuděrek zanedbaných a na jedno objetí s manželem navíc.

Trpělivost. Vydržet čekat a neremcat u toho. Pochopit, už jednou konečně, že věci přijdou v pravý čas. Když ty léky nezaberou, najdeme jiné. Když se epileptické záchvaty zhorší, půjdeme k doktorovi. Když na mě nejkrásnější boty na světě v obchodním domě nepočkají, koupím si ty hnědé. Trpělivě vyčkat. Jo, to bych chtěla umět.

Odpočinek. Aby se mi můj muž nesmál, že když mám volné odpoledne, čistím během něj umyvadla. Chtěla bych si umět sednout do Matýskova houpacího křesla, vzít do jedné ruky knížku, do druhé hrnek s teplou čokoládou a aspoň hodinu nedělat vůbec nic. Zatím se to učím a jde to ztuha.

Sílu. Jako kůň, prosím. Do zad, do svalů na rukou a vlastně i na nohou. A taky trochu té psychické. Abych na těch nohách dokázala stát a neskládala se jako domeček z karet pokaždé, když přijde špatná zpráva. Abych na ramenou unsela vše, co je potřeba a nepraskala mi páteř při každém kroku.

Pokoru. Té bych potřebovala malounko víc, kdybys ji sehnal. Nějaké srolované noviny, kterými bych mohla svou pýchu sem tam praštit přes čumák. Sklonit hlavu a přijmout věci tak, jak přicházejí a takové, jaké jsou.

Víru. Že všechno bude dobré. Že všechno JE dobré. Že mé děti netrpí. Že je jim na světě hezky.

Naději. Pro dny, které přijdou. Umět doufat, že budou krásné, jako ty dosavadní, plné smíchu a radosti.



Prdlá Prvomatka s rodinou Vám přeje kouzelné Vánoce,
bohatou nadílku, pohodu v hlavě, klid v duši a lásku v srdci.

pátek 1. prosince 2017

Malá reportáž o velkém větru

Vím, že už je to dávno.
Vím, že jsme to prožili všichni a katastrofy a tragédie se děly všude.
Ale dokud vám barvitě nepopíšu, jak jsme v říjnu trpěli tady, bude tenhle článek trčet v mé hlavě jako špunt. Nedozvíte se, jak jsem se srazila s blbcem, potažmo blbkou, ani jak slaví vánoce mí kolegové. A to přijdete o hodně.
Tak tedy:

Lokace: malá, zapadlá vesnička, velmi, opravdu velmi větrný den. Vítr toho dne dostal i křestní jméno a to už pro meteorologický jev něco znamená. Neděle.

09:05 V našem domě vypadl proud.
09:07 J. zkouší pojistky, neúspěšně. Odchází ke kiosku na kraji zahrady, vrací se se stejným výsledkem.
09:10 Zevrubná kontrola zásob baterek, baterií a svíček. Vše je v chodu, jedna čajová svíčka putuje na záchod, aby tam vytvářela atmošku.
09:55 Docházíme k rozhodnutí, že nás dům bez televize, internetu a Nintenda nebaví, děti dtto, rozhodujeme se navštívit obchodní centrum, v naději, že tam televize, internet a Nintendo hraje.
11:06 Cestou domů narazíme na překážku - padlý strom. Couvám po silnici, kerá je na otočení našeho Mazlíka příliš úzká a J. informuje odpovědné orgány o kalamitě. Od PČR dostává informaci, že 2 ze 3 silnic vedoucí k naší vesnici mají stejný problém a hasiči jsou od božího rána v terénu. Kdy, či zda se k tomuto stromu dostanou, zůstává otázkou.
11:30 Po příjezdu k domu sledujeme, že soused svítí. Hurá, elektrina je zpět. Po vystoupení z auta slyšíme z jeho sklepa nezaměnitelný zvuk dieslového agregátu. Sakra. Umíráme závistí.
11:42 Ohřev oběda poněkud marně na elektrické varné desce nebo v elektrické troubě. Máme dilema. J. nachází na internetu návod (nabitý mobil se vyvažuje zlatem) na nouzový ohřev jídla pomocí hrnků a čajových svící. Nebojí se toho a zakrátko na provizorním sporáku ohřívá klukům oběd. Gratuluju si, že jsem vařila včera.
11:58 1,5dcl omáčky ohřáto na pokojovou teplotu. Vzdáváme se.
12:03 Odnášíme obsah ledničky ven na studené dlaždičky, na mrazák kašleme, 10% ztráty povoleny. Navíc nevíme, jak pomocí hrnků a čajové svíčky vyrobit led.
12:07 V domě se citelně ochlazuje. Hledáme deky a peřiny pro hosty.
12:16 Voláme horkou linku ČEZu, bezvýsledně. Raději vyvěsili všechna sluchátka.
12:41 Sousedé vypínají agregát. Chvíli doufáme, že je to proto, že už mají elektřinu ze sítě. Po několika minutách nám dochází, že jim došla nafta.
14:30 Volají hasiči, jestli prý je strom spadlý přes silnici stále spadlý. J. odpovídá, že opravdu neví, momentálně se nachází několik desítek kilometrů od místa pádu. A ne, nemá v úmyslu tam sjet.
14:48 Naskakuje elektřina. Slavíme. Rozbíhá se pračka, přerušená uprostřed programu, hraje televize, jen ten kotel nám dělá starosti.
16:24 Kotel stále nespíná. Volám hvarijní plynové společnosti. Navzdory odvážným reklamám, že všichni pracují 24/8 a dojedou všude, dnes nepracuje nikdo a nikdo nejezdí až do Horní Dolní. Máme zatopit v krbu. Chm. Tak to abychom ho postavili.
17:42 Pan plynař ve vedlejším městečku mi jako zázrakem zvedá telefon. A hned hlásí, že stojím ve frontě, která končí středou. Teď mi nemůže ani pomoci, ani poradit, neb jede s dětmi do kina.
18:01 Opět volají hasiči a opět chtějí vědět, zda se strom nezmátořil, nezvedl a nezakořenil. J. trvá na své verzi, že je daleko a neví.
18:27 Už 1,5 hodiny tlačíme vodu do kotle i očima, všechny ventily naplno otevřeny, výsledky zatím veškeré žádné, ručička na tlakoměru ostentativně trvá na své nule. Oblékám děti do čtvrté vrstvy, hledám zimní spacáky.
19:24 Kotel topí, mrazák mrazí, děti nadávají, že je jim v oteplovačkách horko. Odvolávám plynaře objednaného na středu, J. shání dieslový agregát. Svět je zase v pořádku.

Poslední

 7. prosince 2021 v 19 hodin a 50 minut narostla našemu Matýskovi křídla.