Malá reportáž o velkém větru

Vím, že už je to dávno.

Vím, že jsme to prožili všichni a katastrofy a tragédie se děly všude.

Ale dokud vám barvitě nepopíšu, jak jsme v říjnu trpěli tady, bude tenhle článek trčet v mé hlavě jako špunt. Nedozvíte se, jak jsem se srazila s blbcem, potažmo blbkou, ani jak slaví vánoce mí kolegové. A to přijdete o hodně.

Tak tedy:

Lokace: malá, zapadlá vesnička, velmi, opravdu velmi větrný den. Vítr toho dne dostal i křestní jméno a to už pro meteorologický jev něco znamená. Neděle.

09:05 V našem domě vypadl proud.

09:07 J. zkouší pojistky, neúspěšně. Odchází ke kiosku na kraji zahrady, vrací se se stejným výsledkem.

09:10 Zevrubná kontrola zásob baterek, baterií a svíček. Vše je v chodu, jedna čajová svíčka putuje na záchod, aby tam vytvářela atmošku.

09:55 Docházíme k rozhodnutí, že nás dům bez televize, internetu a Nintenda nebaví, děti dtto, rozhodujeme se navštívit obchodní centrum, v naději, že tam televize, internet a Nintendo hraje.

11:06 Cestou domů narazíme na překážku - padlý strom. Couvám po silnici, kerá je na otočení našeho Mazlíka příliš úzká a J. informuje odpovědné orgány o kalamitě. Od PČR dostává informaci, že 2 ze 3 silnic vedoucí k naší vesnici mají stejný problém a hasiči jsou od božího rána v terénu. Kdy, či zda se k tomuto stromu dostanou, zůstává otázkou.

11:30 Po příjezdu k domu sledujeme, že soused svítí. Hurá, elektrina je zpět. Po vystoupení z auta slyšíme z jeho sklepa nezaměnitelný zvuk dieslového agregátu. Sakra. Umíráme závistí.

11:42 Ohřev oběda poněkud marně na elektrické varné desce nebo v elektrické troubě. Máme dilema. J. nachází na internetu návod (nabitý mobil se vyvažuje zlatem) na nouzový ohřev jídla pomocí hrnků a čajových svící. Nebojí se toho a zakrátko na provizorním sporáku ohřívá klukům oběd. Gratuluju si, že jsem vařila včera.

11:58 1,5dcl omáčky ohřáto na pokojovou teplotu. Vzdáváme se.

12:03 Odnášíme obsah ledničky ven na studené dlaždičky, na mrazák kašleme, 10% ztráty povoleny. Navíc nevíme, jak pomocí hrnků a čajové svíčky vyrobit led.

12:07 V domě se citelně ochlazuje. Hledáme deky a peřiny pro hosty.

12:16 Voláme horkou linku ČEZu, bezvýsledně. Raději vyvěsili všechna sluchátka.

12:41 Sousedé vypínají agregát. Chvíli doufáme, že je to proto, že už mají elektřinu ze sítě. Po několika minutách nám dochází, že jim došla nafta.

14:30 Volají hasiči, jestli prý je strom spadlý přes silnici stále spadlý. J. odpovídá, že opravdu neví, momentálně se nachází několik desítek kilometrů od místa pádu. A ne, nemá v úmyslu tam sjet.

14:48 Naskakuje elektřina. Slavíme. Rozbíhá se pračka, přerušená uprostřed programu, hraje televize, jen ten kotel nám dělá starosti.

16:24 Kotel stále nespíná. Volám hvarijní plynové společnosti. Navzdory odvážným reklamám, že všichni pracují 24/8 a dojedou všude, dnes nepracuje nikdo a nikdo nejezdí až do Horní Dolní. Máme zatopit v krbu. Chm. Tak to abychom ho postavili.

17:42 Pan plynař ve vedlejším městečku mi jako zázrakem zvedá telefon. A hned hlásí, že stojím ve frontě, která končí středou. Teď mi nemůže ani pomoci, ani poradit, neb jede s dětmi do kina.

18:01 Opět volají hasiči a opět chtějí vědět, zda se strom nezmátořil, nezvedl a nezakořenil. J. trvá na své verzi, že je daleko a neví.

18:27 Už 1,5 hodiny tlačíme vodu do kotle i očima, všechny ventily naplno otevřeny, výsledky zatím veškeré žádné, ručička na tlakoměru ostentativně trvá na své nule. Oblékám děti do čtvrté vrstvy, hledám zimní spacáky.

19:24 Kotel topí, mrazák mrazí, děti nadávají, že je jim v oteplovačkách horko. Odvolávám plynaře objednaného na středu, J. shání dieslový agregát. Svět je zase v pořádku.