Přesně pro taková rána,

jako bylo to včerejší, jsme to dělali. Přesun naší rodinné jednotky. Svět se stal jednodušším, cestování rychlejším, život krásnějším.

Abych vysvětlila. Včera nasněžilo. Co, nasněžilo. Včera se otevřelo nebe a na zem dopadla čepice původně určená Himalájím. S rozbřeskem jsme otevřeli svá rozespalá oka, otočili je směrem k oknu a zjistili, že jsme v průseru. Jemnější povahy odpustí mou franštinu, ale slova jako průšvih nebo problém zdaleka nevystihují situaci, ve které jsme se ocitli, hrabla na sníh nemaje, pořádným koštětem nedisponujíc. Před domkem už nebyla zahrada, bylo tam bílo, místo tůjí u plotu bylo také bílo, po pás zahradního domečku bylo bílo, a branka vedoucí k protaženému chodníku se vyskytovala na hony daleko. Usmála jsem se směrem k lásce mého života a hlasem jako cukrkandl mu sdělila, že toto je přesně ten okamžik, kdy čekám, že mi ukáže svou chlapskou sílu a um. A odkráčela jsem do tepla.

Kde mě čekaly dvě děti, dvě nechodící děti, které se těšily do zařízení. Aby tento text měl hlavu a patu (což se tady stává opravdu málokdy), je potřeba nejprve uvést, jakým způsobem jsme se dostávali z domu v takovéto dny na sídlišti.

1) Obléct sebe

2) Obléct děti

3) Posadit do kočárku před bytem dítě č.1

4) Posadit do kočárku před bytem dítě č.2

5) Zavolat výtah

6) Obout boty dítěti č.1

8) Obout boty dítěti č.2

9) Doobléci dítě č. 1 (v bytě by se při čekání na činnosti týkající se bratra bylo bývalo upeklo ve vl. šťávě)

10) Doobléci dítě č.2

11) Podruhé zavolat výtah

12) Nacpat do výtahu kočárek s dítětem č.1

13) Sjet do přízemí a zaparkovat v chodbě

14) Vyjet zpět k bytu

15) Nacpat do výtahu kočárek s již vřeštícím dítětem č.2

16) Sjet do přízemí a zjistit, že jsem si kočárkem s dítětem č.1 částečně zablokovala dveře výtahu

17) Hrubou silou přeprat brzdu na kočárku s dítětem č.1 a opustit kabinu

18) Zkontrolovat stav schodiště před panelákem

19) Chopit se koštěte a soli

20) Vyjet s dítětem č.2 před dům a nechat ho vřeštět tam. Čistý vzduch je dobrý na plíce

21) Najít klíče na dně kabelky a vrátit se k výtahu pro dítě č.1

22) Vyjet z domu s dítětem č.1 ostentativně se chechtajícím bratrovi

23) Dojet s oběma kočárky k autu (pokud sněží, rovná se tato cesta výkonu výšlapu na Petřínskou rozhlednu)

24) .... už mě to nebaví... Postupně nacpat všechny tři do auta a někam odjet.

Ale včerejšek byl úplně jiná liga.

1) Obléct sebe

2) Kompletně obléct jedno z dětí

3) V partnerových keckách, které jsou nejblíž dveřím a které se dobře nazouvají přes papuče, dojít k nastartovanému a už zahřátému autu a posadit do něj Matěje

4) Kompletně obléct zbylé dítě

5) Obout si vlastní boty a odnést Šimonka do auta.

6) Odjezd.

Nekonečné labůžo.

Ovšem to nebyl konec dne. Jednalo se teprve o jeho začátek. Po rozvozu robátek jsem se cestou domů zastavila v železářství, abych tam zakoupila fungl nové, krásné, oranžové, plastové hrablo na sníh. Které bylo potřeba okamžitě pokřtít. Tedy ještě než jsem pozřela svůj první doušek ranního kafe, ještě než jsem zabořila zuby do jahodové koblihy, udělala jsem si velice příjemnou rozcvičku.

Je tady krásně.

I když sněží.

Dnes nezvednu ruce výš než k hornímu patru myčky na nádobí a večer mi musel J. posadit na záda Matýska, aby mi je narovnal, ale nevadí. To se poddá.

Je tady opravdu krásně a co nevidět přijde jaro.