Jak jsem se minule zmínila, dělám to ráda a dělám to často. Prostě jsem v tom dobrá. Jenže přes tyto své nezpochybnitelné kvality zapomínám být vděčná. A že mám být za co.
Dnes ráno jsem jela Arthurem krajinou, zelené stromy kolem, plechové nebe nad hlavou, za zády mi vycházelo slunce, já mířila domů, za dětmi.... A bylo mi nádherně. Tak krásně, že jsem si chvíli myslela, že to nevydržím a vyskočím z kůže nebo aspoň z auta. Na rtech mi umrzl permanentní úsměv, prsty jsem poklepávala na horní hranu volantu v rytmu luxusní muziky linoucí se z rádia a hlavou se mi honily Myšlenky. Což je v mém případě většinou průšvih, ale tentokrát jsem byla se závěry svých rozumových pochodů navýsost spokojená.
Došla jsem k tomu, že žiju nádherný život, za který bych měla být vděčná. Někdy stojí za to, si pár věcí sestavit v hlavě do správného obrazce a podívat se na něj z té správné perspektivy. S odstupem a nadhledem. Člověk pak zjistí, že se trápí zbytečnostmi a že se jeho svět vlastně skládá z hromady kouzelných kousků puzzle.
Tady jsou ty moje:
Mám nádherné a šikovné děti.
Mám fantastického muže, do kterého jsem i po té příšerně dlouhé době zamilovaná jako puberťačka.
Mám co jíst.
Když mám hlad, pak dobrovolně, protože jsem se na internetu dočetla o nejnovější, stoprocentně účinné dietě.
To znamená, že mám přístup k internetu. Necenzurovanému.
Mám střechu nad hlavou a pod ní fakt pohodlnou postel.
Mám pár dobrých přátel, spoustu skvělých kamarádů a známých.
Mám práci. Placenou.
Mám spoustu knih. Některé jsem ještě nečetla.
Moje máma žije daleko, ale mám mobilní telefon, takže s ní můžu mluvit kdykoli se mi zachce, třeba i dakrát za půl roku.
Mám auto, sice 10 kilometrů před smrtí, ale jezdí. A má jméno.
Žiju ve státě, kde je legální pít alkohol a nadávat na poslance.
Moje země nestojí těsně před bankrotem a nezuří v ní válka.
Když mě tady dost naserou, stačí si strčit do kapsy pas a pár dolarů a můžu vyrazit kamkoliv jinam.
Mám sen, že ...... a nic na světě mi nebrání jej uskutečnit.
Každé ráno se můžu probudit a žít další den.
Jo. Jsem za to všechno neskutečně vděčná.
A o tomhle to je.
OdpovědětVymazatDíky za pripomenutie! Občas totiž na toto zabúdam.
OdpovědětVymazatI když to občas není růžové,tak je tu na tom světě krásně.Jaký si to uděláš,takový to máš.
OdpovědětVymazatKrásný článek! Přesně o tom to je...Kolikrát si myslím, že mám nějaké trápení a pak pomyslím na tyhle všechny věci, co mám a uvědomím si, kolik lidí nemá ani zlomek z nich a svoje trápení hodně rychle přehodnotím. Škoda, že to tak nevidí více lidí, zvlášť v poslední mi přijde, že se stalo módou předhánět se, kdo víc trpí a je utlačován (a jestli za to můžou víc imigranti nebo politici nebo Havel). Takže moc díky za tak pěkné čtení :))
OdpovědětVymazatNo to jo,také děkuji za připomenutí.Úžasný to úhel pohledu.Je to tak.Díky.
OdpovědětVymazatManžel mi vždycky říká: "Tak si toho važ!" A já si vážím, jen jsem k tomu musela za ta svoje prožitá léta dospět :-).
OdpovědětVymazatDěkuji.
OdpovědětVymazatDobrý večer, znovu po několikáté opakuji, Vás by měli naklonovat! Pokaždé je mi s Vámi dobře. Mějte se moc hezky a držím palce ze všech sil!
OdpovědětVymazatAch! Děkuji :)
OdpovědětVymazat