A tak jo. Dělám to nerada, ale dnes si zcela výjimečně zabilancuju. Ono to člověku neublíží, byť nimrání v minulosti nepřináší mnoho dobrého, přesto může být tento článek příležitostí nahlédnout lepší budoucnost. A možná si dát nějaké to předsevzetí.
.... Néééé, to už by bylo moc. Každá sranda má své hranice.
Tak tedy. Jaký byl rok 2014? Dobrý? Špatný? Ani tak, ani tak. Měl obligátních 365 dnů, přibližně v polovině přišlo léto a chvíli to tak i vypadalo, na sklonku napadalo trochu bílého svinstva, akorát tolik, aby to nepostrašilo nás, kočárkové matky, ale dost na to, aby se skalní příznivci zimních sportů vrhli na hory, kopce a vrchy. Nestlé naštěstí nezkrachovalo a i ta slivovice byla.
Nám osobně se nestalo nic tak strašného, aby bylo nutno se hroutit, na druhou stranu ta Sportka by už taky jednou mohla vyjít. Matýsek se prvního září stal slavnostně školákem a Šimonek s nadějí vyhlíží to příští, v němž už má zabookované místo v místní školce. Bude ode mně mít na několik hodin denně svatý klid, na což se zcela nepokrytě těší, zatím mu však trochu škodolibě tajíme fakt, že probdělé noci a následné vyspávání do devíti tímto zhasne. To bude teprve překvapení.
Když se ohlédnu, vidím letošní rok opravdu tak trochu nemrcouchovatý. Na druhou stranu, díky Bohu za to. Ono někdy opravdu platí, že žádné zprávy - dobré zprávy. Pořád ještě čekáme na Matýskovy výsledky z posledního nemocničního pobytu a opravdu hodně, hodně, hodně doufáme, že budou dobré. Těšíme se, že třeba ten příští rok mu přinese lék na epilepsii, kterou se nám pořád, sakraprácedoprdelesesněhem, nedaří zastavit. Doufáme, že se nám třeba podaří rozchodit Šimonka, který se evidentně rozhodl, že pohyb typu Meresjev mu bude pro život stačit. Nejsem si moc jistá, co by mu na to řekl při pohovoru jeho budoucí zaměstnavatel, ale jelikož jsou klučíkovi teprve dva roky, na takové věci má ještě dost času. Teď je potřeba se poprat s nočníkem.
Zřítelnice oka mého vypadá velice šťastně a tvrdí, že uvnitř cítí to samé, čemuž jsem velmi ráda, neb mě stojí nemálo sil, aby tomu tak bylo. Jelikož, dámy, lepší polovice našich vztahů si musíme hýčkat a chovat ve vatě, tedy pokud nás netlučou a nechodí za holkama, páč bez nich by to všechno bylo ještě těžší. Což samozřejmě neplatí paušálně, hlavně na pana Vomáčku z vedlejšího vchodu, kterého jsem s odpadkovým košem potkala jednou a s nákupní taškou dvakrát. Takhle se to taky nehraje.
A ta předsevzetí? Aspoň malinko. Budu víc spát, budu se víc smát, budu trávit každou volnou minutu svého půjčeného času se svými blízkými a budu si užívat každou jednu vteřinu, neboť o tom to je. Abych se mohla na konci toho příštího roku ohlédnout a říct: "To byla jízda!"
A Vám všem, kteří dnes i jindy zavítáte na tento praštěný blog přeji, abyste mohli udělat to samé.
Hodně štěstí, spoustu zdraví, přehršel spokojenosti a pokud možno žádné mraky na Vašem nebi v roce 2015!
Prdlá Prvomatka s rodinou
Moc ráda sem chodím,píšete úžasně.Přeji vám,ať se vám splní všechna přání a když né všechna,tak alespoň něco,ještě budou další roky.Tak krásný Nový rok 2015.
OdpovědětVymazatPřeju vám všem do nového roku hodně zdraví, lásky... no zkrátka všechno nej nej nej... Ať je vše dobré nebo ještě o maličko lepší.
OdpovědětVymazatamen.
OdpovědětVymazatŠťastnou jízdu i tobě, vám všem!
OdpovědětVymazatKoc, díky, pan Vomáčka mě odboural.
OdpovědětVymazatTobě přeju, ať jsi stále plná optimismu a klukům, ať mají stále tak prima mamku a manželku!
OdpovědětVymazatVám i celé rodině také vše nej do nového roku 2015.
OdpovědětVymazatKrasne napsano.
OdpovědětVymazatVšem nám přeji, ať se na konci roku 2015 ohlédneme a pateticky zvoláme: Ty vole, to byla jízda!!!
OdpovědětVymazatPo dlouhé době jsem se pozorně začetla do písmenek,které jsou mi milé,protože se týkají Vaší rodiny.Jste stále ta bezva čtveřice,které držím palce a i několikrát za den si na Vás s upřímností vzpomenu.Vy nezapomeňte,že mám stále klíče a jsem v záloze.
OdpovědětVymazat