Hejt #5: supermarkety

V supermarketech se dá koupit leccos. Jídlo, toaletní papír, nepřilnavá pánev..... je velmi příjemné procházet se (zejména po výplatě) mezi regály a zčásti dle seznamu, zčásti dle nálady přihazovat zboží do košíku. Až do okamžiku, kdy něco chcete, nebo ještě lépe NUTNĚ potřebujete a oni to prostě nemají. A teď se nebavím o pánských pruhovaných ponožkách velikosti 46 nebo tlakovém hrnci o objemu 7,5l. Teď řeším základní potraviny, jako pečivo, máslo a mouku.

Tohle prostě musíte koupit kdekoliv, kdykoliv, i kdyby na to měly prasknout státní potravinové rezervy. Vejdu do krámu, vezmu si vozík, hodím do něj tři věci, platím a odcházím. Vždyť si na to hrají i děti ve školce!

Ne tak já. V pátek jsem se pokusila koupit máslo ve svém oblíbeném krámku na rohu, kde prodávají mé nejoblíbenější - nejlevnější z nejlepších. Nezdařilo se. Místo Dr.Halíře z Čejetiček jsem znechuceně obracela v ruce kostku nadepsanou Masielko. Neměla jsem žaludek pátrat odkud, ani co bych pod obalem našla, kdybych hledala.

I vydali jsme se na nákupy do super - hyper, protože tam takovou podružnou potravinu jako máslo mají v mnoha druzích, značkách, provedeních i barvách. Tam si zaručeně vybereme. Koupíme si k tomu čerstvé rohlíčky a jelikož jsme rodina mlsná až rozmlsaná, přibereme hladkou mouku, abychom si mohli upéct chlebíček. Mňam.

Jak se dá dle výše uvedeného uhodnout, máslo nebylo. Přísahám, že jsem stála deset minut před chladícím boxem, až se mi na horním rtu udělala jinovatka a pomalu přejížděla očima po pestrých obalech, leč nenašla jsem. Měli Creme Bonjour, Másílko i Máslíčko, AB od Madety (o kterém se mě J. snažil několik minut přesvědčovat, že JE to máslo, když to má nahoře naspáno MADETA), Zlatou Hanou i Raníčko, ale po obyčejném, nejlépe českém másle se slehly poličky.

Další na seznamu byla mouka. Hladká, chlebová, nejlépe žitná, spokojím se i s pšenicí. Nic. Prázdno až vysypáno, z police se na mě chechtala Babiččina volba. Dobrá, ale ne chlebová. Hm.

Rohlíky. Tak tady není co zkazit, že. Když jsem dorazila k regálu, překvapeně jsem zírala na zvláštní podlouhlé buchtičky barvy sice rohlíkové, leč vůně pofiderní. Jednu jsem zkusmo vzala do ruky a pocit dejà vu, že držím gumové dětské pískátko mě od koupi téměř odradil. Téměř. Nedala jsem se a šest těchto mazlíků koupila. Konečně, je to jen na jednohubky, má skvělá, fantastická, sýrová pomazánka (kterou jsem taky zvrzala) potencionální nechuť přebije.

Nepřebila. Jednak se mi nepovedla, za druhé buchtičky-rohlíky chutnaly trochu jako slaná bábovka, trochu jako okoralý gumový medvídek.

To se OPRAVDU stalo. Nelžu. O víkendu ve 21. století jsem fakt nekoupila máslo, mouku a rohlíky. Svět se evidentně obrací v místo, kde končí záda. Zítra si zajdu pro dvacet až třicet petek pitné vody, poněvadž v dnešních těžkých časech jeden vážně neví dne ani hodiny.