Potom, v půli listopadu, jsme si Matýska slavnostně odvezli domů. Kde jsme pro něj měli připraven luxusní, téměř nemocniční JIPový pokojíček. Spokojeně ulehl do své postele a nechal se obskakovat.
Byl doma, byli jsme spolu, četli jsme knihy a dívali se na Netflix.
Oslavili jsme jeho patnácté narozeniny, byl dort, byly dárky, i na klauny došlo.
Byl doma, byli jsme spolu. Hodně se objímalo, líbalo a hladilo.
Byl doma, byli jsme spolu.
A já jsem se na něj konečně odnaučila žvatlat.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat