Ticho po pěšině

Náš chlapeček (druhorozený) si vytyčil hned několik dnů k narození. Aby zmátl jak rodiče, tak početnou medicínskou obec, pohrával si s čísly tak dlouho, až vzniklo rozpětí 14.7.-27.7. Můžeme si všichni vybrat. Anebo trhnout nohou.

Já si vybrala. Mně se 14. líbilo, bylo to relativně nejdříve a znamenalo to brzké vysvobození z těhotenského pekla. Prý si můžu tak nechat zdát.

Další na řadě byl tatínek. Že prý 17.7.2012 nezní špatně. Souhlasila jsem, bude se to dobře pamatovat. A poněvadž jsem chtěla situaci posychrovat, sesbírala jsem bohatý seznam zaručených babských rad, jak porodit na přání. Přípravy jsem zahájila den předem, kdyby mladík náhodou na svět moc nespěchal. Chtěla jsem mu dát dost velkou rezervu. Jo, pro dobrotu na žebrotu. 16.7. odpoledne jsem popadla kýbl, naplnila jej horkou vodou, přidala tajné ingredience na mytí oken a vyrazila. Čtyři, slovy čtyři paneláková okna v plném rozsahu z obou stran. Těhule visící ve čtvrtém patře do půli těla ven nad ulici, snažíce se umýt bílý plast od holubích hovínek, musela vypadat děsuplně. Tři hodiny na židli nahoru a dolů. Vzhledem k mé nadváze žádná sranda, klouby trpěly, téměř plakaly. S dítětem to ani nehlo, naopak, prohlásil novou lochnesku za uklidňující a dal si dvacet.

Nemínila jsem se vzdát tak snadno. Druhého dne dopoledne jsme se vydali na dlouhou procházku po okolí, dost velkou na únavu a utřepanost, ovšem stále v dosahu auta. Nic.

Odpoledne jsem se rozhodla nelenit, a aby se mi zelenilo, vyšlapala jsem náš panelák nahoru a dolů hned několikrát. Půl hodiny vydatné fyzické námahy, při které jsem si musela v sedmém patře otvírat okno a nechat pršet do tváře, abych se díky odkysličenosti a nízkotlakovosti nesesypala na zem. Opět jsem dosáhla líného protažení nožičky a spánku.

I na to nej-nej-nej-nejzaručenější došlo. Byť je to v mé situaci fyzicky pomalu neproveditelné, rozměry většího slůněte mě v pohybu dost omezují, přesto jsme se dokopali k slušným výsledkům i na tomto poli. Je to týden a pořád jsem v tom.

18.7. před několika lety jsme pohřbili mou oblíbenou babi, takže toto datum jsem nám oběma zatrhla. Ovšem mé okolí se nežinýrovalo a začalo se rodit jako na běžícím pásu. Když ne rodit, přicházely sms "Ahoj, jak je, my měli termín s váma a miminko už máme týden doma. Kde to vázne?", které mi slušně zvedaly tlak. Samozřejmě na tak, jako ty oblíbené všemi těhotnými, druhé nejpoužívanější v žebříčku provokativních otázek: "Tak už?" (první přicházejí kolem poloviny těhotenství: "Už víte co to bude?" - s radostí odpovídám, že miminko). Vím, že to všichni myslí dobře, mají péči a těší se a jánevímcoještě, ale dostat pět takových zpráv denně je opruz. Opravdu si moje matka myslí, že bych jí nesdělila, že se jí narodilo další vnouče?! Evidentně o mě nemá valného mínění.

A pak nás to napadlo. Zvěrokruh. To je odpověď. Jsem střelec, což je sice to nejlepší, nejskvělejší a nejfantastičtější znamení, avšak lev si o sobě myslí to samé. Což je důvod, proč se od sebe musíme držet na vzdálenost několika kilometrů, minimálně si být z doslechu, a to bude v malém, 80ti metrovém bytě trochu problém. Náš stále ještě nenarozený syn se rozhodl, že mě naštve hned zkraje. Znamení lva začíná v pondělí 23.7., takže datum porodu bychom měli. A jestli mě někdo poslouchá, tak ať si laskavě zapíše za uši, že každý další den zpoždění tvrdě trestám, lev nelev.