Vox populi

Poslední, co jsem měla v úmyslu, bylo tento maminkovsko - sluníčkový blog zpolitizovat. Ale poněvadž se už několik týdnů dívám na zprávy se značnou nelibostí (popravdě pěkně nasraná), využívám této příležitosti, jak si zakřičet do světa. K žádnému politikovi se to nedostane, při troše dobré vůle si to přečte neteř švagra sestřenice manželky některého poslance a ta bude mít sotva chuť s tím něco dělat.

Hon na čarodějnice. Paní Parkanová byla vydána na pospas policejní zvůli a jediný, kdo zařval na její obranu byl pan Kalousek, který je v kauze CASA evidentně nějakým způsobem namočen. 117 členů poslanecké sněmovny hlasovalo pro vydání bývalé ministryně obrany protikorupční jednotce PČR k trestnímu stíhání a ani se při tom nezačervenali. Já bych ji tedy odvedla ze zasedání rovnou na hranici a podpálila první polínko, nač ty obstrukce, že. Trošku mi to připomíná jeden válečný příběh, kdy si gestapo postupně chodilo pro židy v činžovním domě. A pan Kohn se jen díval z okna, jak jeho sousedy, jednoho po druhém, odvádějí vstříc hrůznému osudu. Když pak přišla řada na něj, nezbyl v domě nikdo, kdo by se ho zastal. Tak takhle to vypadá s naší vládou. Nechali si policii vejít do jednacího sálu a řekli "konej dobro, pomoz nám a chraň nás". A ona bude, věřte mi. Za chvilku se v těch Litoměřicích sejdou všichni, pěkně na jednom patře. Ono už se na ně něco najde. IMHO je naprosto nepřípustné, aby parta majorů a kapitánů, možná nějaký ten plukovníček rozhodla, že někdo ve vládě vydal špatné rozhodnutí. Je něco jiného, přistihnout pana Ratha s krabicí od vína a překvapeným výrazem ve tváři, kde je korupce evidentní a zjevná, a rozhodovat od psacího stolu služebny v Horní Dolní, zda členové vlády přijímají zákony, nařízení a vládní tendry de iure.

Ale tím cirkus samozřejmě neskončil. Našel se bývalý pilot, který se nebál a šel s kůží na trh. Jak už to v našem státě chodí, přišel o ni a teď mává obnaženým svalstvem, aby se mu dostalo spravedlnosti. Stejná parta, která vtrhla do parlamentu a dožadovala se paní Parkanové, našla nezletilou dívenku a za pytlík gumových medvídků ji přinutila obvinit pana Daňhela ze zneužívání. Když gumídci došli, holka si to rozmyslela, kápla božskou a policie se vytasila se svou poslední zbraní - Národním Bezpečnostním úřadem. Zabavili tomu práskači prověrku, bez možnosti odvolání, bez vysvětlení, prostě tak, lusknutím prstů. Na světě není živá síla, která by toto dokázala napravit, jelikož každý ví, že co peklo jednou schvátí, nikdy nenavrátí. Držím panu Daňhelovi všech dvacet palců v jeho boji s větrnými mlýny, leč nepočítám s jeho velkým úspěchem. Budu ráda, když to ve zdraví přežije.

Sestoupíme z vládních kruhů o několik pater níž, mezi nás, plebs. Máme tu nový sociální systém pana Drábka. Ano, je to už starý a ohraný vtip, ale musíme nového protagonistu nějak uvést na jeviště. Takže. Stálo to téměř 2 miliardy korun českých, 180 000 hodin přesčasů sociálních pracovníků a tudíž 52 milionů korun navíc na jejich výplatách a ten člověk pořád sedí tam kde sedí, přihlouple se usmívá a dělá, jakože nic. Ne. On jde ještě dál. Po svém novoročním debaklu na nás vytáhl projekt S-karet, což je evidentně vývar pro Českou spořitelnu. Co od ní dostal? Vedení účtu na jeden rok zdarma? Krabici na víno??? A nejspíš, aby utišil množící se protesty převážně seniorů a handicapovaných, kterým S-kartou uškodí nejvíce, zjevil se jednoho dne v práci s návrhem na zvýšení platů politikům. Nemůžu si pomoct, ale patří buď na celu k panu Rathovi nebo do vypolstrovaného pokoje.

Nejaktuálnější je demise pana Dobeše. Nedávno ji slíbil a tak jsem zvědavá, zda své slovo dodrží, stejně tak jako předvolební sliby. Systém registru vozidel byl do provozu zaveden před několika týdny a stále nechodí. Tedy, on chodí, aspoň podle slov pana ministra, jen ne na straně uživatele. Což si myslím, je u secího stroje celkem těžká závada. Jeho šéf už mu pomalinku šlape na paty a vyhrožuje výpovědí na hodinu, ale známe své lidi. Nikdo nám nikdy nemůže dát víc, než naše vláda slíbit.

A tak budeme dál stát fronty na úřadech, kde nefungují počítače, sledovat ve zprávách policii zatýkající jednoho poslance po druhém, fandit Catanimu v sukních, který vyměnil Ratha za nejvyšší státní zastupitelství. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat.