Vánoce, vánoce přicházejí

   Tak konečně o těch vánocích. Každý rok jsou to u nás svátky malinko hektické, spousta spěchu kolem úklidu, nákupu dárků, návštěvy příbuzných, pečení.... , letos, aby to bylo zajímavější, jsme malinko přidali na tempu. Shodou okolností jsme měli na přípravu necelý týden. Vše v jednom během 4 dnů. Když říkám JSME, myslím tím, že JÁ dokupuju dárky, uklízím, zdobím, peču a organizuju. J. se ochotně stará o důležitější věci, jako je světový mír, deštné pralesy a program v televizi.

   Jelikož tentokrát jsme neměli v plánu nikam cestovat, měli jsme svátky strávit víceméně pracovně, odpadla nutnost poskládat půlku bytu do dvou kufrů a nacpat do auta asi o 50kg víc, než snese. Ovšem, objevil se jiný problém. Během dvou dnů nakoupit dárky pro 20 lidí, roztřídit, zabalit, najít dost velké krabice, do kterých by se ta paráda vešla, požádat českou poštu, zda by nebyla tak laskavá a nedoručila je do nejodlehlejších koutů naší malé země a to nejlépe do hodiny. Strávila jsem nad tím jeden celý den. 10 příjemných hodin oblepená lepící páskou, s nůžkami nemilosrdně stříhajícími vánoční papír, ubrus a mé nešikovné prsty, se skleničkou vaječňáku v pohotovostní poloze. Povedlo se. Touhle dobou jsou dárky někde na zavátých dálnicích nebo na kolejích se zmrzlými výhybkami. Budu jim držet palce, aby dorazily včas a vcelku.

   O úklidu se tady vážně hovořit nedá. Okna jsem vzdala hned ze začátku, a aby to nebylo tak hrozné, překryla jsem stopy po dětských rukách a čokoládě vánočními dekoracemi. Závěsy a záclony prát odmítám, zaprvé bych je ani nesundala, ani nepověsila, za druhé si odmítám připustit myšlenku, že se na ně práší a oblékat si je nebudu. Konečně - Ježíšek se narodil ve chlévě, budu se snažit, aby se mu u nás líbilo.

   Pečení je moje vášeň. Jsem průměrná kuchařka, ale co se týče pár deka cukru, mouky, jahodové marmelády a rozpálené trouby, jsem nedostižná. Pak mi to tady nechce nikdo jíst. Maty na sladké moc není a J. tvrdí, že drží dietu a potají chodí v noci na klobásky. Něco jiného je vánoční cukroví. Vyrábím ho moc ráda, jsem taková hračička - táta vždycky říkal, že kdybych tu energii dala do studia, už ze mě mohla být docentka na univerzitě. Letos jsem neměla kdy a tak mě zachránila K., která přivezla 2kg toho nejjemnějšího, nejlahodnějšího cukroví, co kdy můj mlsný jazyk ochutnal. Velmi, velmi pečlivě jsem ho schovala, aby ho ani jeden z nich neobjevil před štědrým dnem, jelikož pak by mi na dně krabice zůstaly 2 kokosové pusinky, které tu nikdo nemá rád. A aby se neřeklo, mám dnes v plánu uplácat pár včelích úlů. Jen pro čistotu svědomí, že jsem něco udělala a taky proto, že je tu všichni milujeme a budou mít životnost asi 2 hodiny.

   A pak se začnu těšit. Mám tyhle svátky moc ráda, možná víc než letní dovolenou u moře. Snažím se o tu pravou atmosféru - semtam svíčka, větvička, jmelí, celý byt voní po skořici, nervózní J., který svátky nerad a já to sveřepě ignoruju. Na Štědrý den ozdobím stromeček při melodii Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, asi 10x varuju kluky, že pokud se budou cpát tím sladkým, neuvidí večer zlaté prasátko, namíchám salát a upeču lososa (kapra tady neradi) a budu spokojená a naměkko.