Bordel v bytě, spokojené dítě

Pokud platí toto, Matěj může být opravdu v klidu. Žádná křeč. Matinka se nepředře.

Včera byl u nás uklízecí den. Když říkám u NÁS, myslím tím MNĚ, jak se snažím během tříhodinové pauzy co je synátor ve školce uklidit naše obrovské, 70m čtverečních rozlehlé hnízdečko lásky 3+kk. Kolem půl deváté, kdy jsem se vrátila ze školky a následného nákupu, jelikož to mám při cestě, a poněvadž tam mají fantastickou polárku, jsem se uvelebila u počítače s pevným předsevzetím "jen na chvilku". S energetickým drinkem v jedné ruce, s kafem ve druhé, aby toho kofeinu náhodou nepochybělo a já měla na tu dřinu dost energie. Jen na chvilku se zvrhlo v hodinu. Odlepila jsem se ze židle ve snaze uvařit něco k obědu a přinutila se dát do vody těstoviny a poškádlit hnízda prachu na poličkách.

V tomto duchu pokračovalo celé dopoledne: úklid-počítač-sporák-knížka-(cigareta)-úklid-počítač.... Jako zázrakem jsem měla většinu práce v poledne hotovou a vyrazila pro Matyho. S ním k dětské na Su-Jok (doufám, že mu ty trsy jehel zapíchané v prstíkách fakt pomáhají, jinak by se o mně možná měla dozvědět sociálka) a po návratu domů jsem přiznala porážku a na žehlení se vykašlala. 2 koše plné zmuchlaného oblečení se na mě ze skříně šklebí už dobře 2 týdny a já z nich po večerech opatrně vybírám po pár kouscích, které si chceme druhý den obléct a snažím se je rychlostně vyžehlit, aby to moc nebolelo. Samozřejmě mě.

Je zvláštní, kolik a jaké práce člověk má, když něco MUSÍ. Co všechno se dá dělat místo úklidu a taky jak některé činnosti nabírají na důležitosti, byť doteď pozornost nepotřebovaly: přesadit kytky do většího, naučit se francouzsky "dnes budeme slavit" a "v koutě visí obraz", odpovědět na pár dotazů na fóru a položit tam několik stupidních otázek, přerovnat krabice s letním oblečením ve skříni, upravit fotku ve photoshopu..... A jak se to dá všechno stihnout za pár hodin, kdežto vysávání dvou pidipokojíčků včetně rozhoupání se k této bohulibé činnosti může jednomu zabrat v klidu půl dne.

Když jsem si večer J. na tento problém stěžovala, nabídl, že koupíme automatický vysavač - takové to udělátko co se courá samo po bytě, vyhýbá se překážkám a zdem a cpe se to prachem. Ubezpečila jsem ho, že to je nad naše finanční možnosti a on odvětil, že by se z toho stejně Maty nejspíš zbláznil.

A tak to zase zůstává na mně. Žádný robot, automatická prachovka, samočistící umyvadla, nic podobného se alespoň v nejbližší budoucnosti nekoná. Každý čtvrtek si sednu k počítači/ na gauč/ na židli v kuchyni, zauvažuju jak se úklidu vyhnout a rezignovaně popadnu prachovku. Ale jednou, JEDNOU.....