Maličkosti

Když je život tak těžký, že má jeden pocit, jakoby mu padalo nebe na hlavu, když se ráno probudím, venku je pod mrakem a má dušička je na tom podobně, když dostanu strach, že bych mohla přijít o to málo pěkné co ještě mám, přijdou Maličkosti.

Zelinář, který mi podává jen tak do dlaně pomeranč a stačí mu za něj můj úsměv.

Policajt na přechodu, který mě nejdříve přísně zastaví svou červenou plácačkou a potom vpustí na zebru se slovy "rádo se stalo, mladá paní".

V práci pilot letadla, který se odhlašuje z mé frekvence a přeje mi pěkný zbytek dne.

Mail od kamarádky, kterou jsem neviděla přes rok a neslyšela 6 měsíců.

Předpověď počasí, která říká, že definitivně přišlo jaro.

Dnešek byl vlastně krásný. Nemám nač si stěžovat. Všichni jsme v mezích možností zdraví, na chleba máme, střechu nad hlavou taky.

Od té doby, co nás propustili z Motola trnu strachy, že zazvoní telefon a řeknou mi výsledky. Protože ty v poště nespěchají - jsou relativně dobré. Ty telefonické jsou velký průšvih. Hlas na druhém konci by mi mohl říct to, čeho se tak strašně bojím. Že Maty by mohl nebýt. Nejsem ani schopná tu větu dát rozumně dohromady. A tak od našeho odjezdu počítám hodiny a dny, kdy mi nezvoní mobil. Zítra je pátek. Pokud přežiju ten, mám velkou naději. I to je jedna z mých Maličkostí. Když mi nezvoní mobil.