Nejsem a nebudu jediná, komu se to stalo, ale já, na rozdíl od jiných, mám tento blog, kam si mohu vypsat své nasrané srdéčko, tedy tak učiním.
Koncem června skončil můj několikaletý (přísně tajný) projekt, takže jsem si začátkem července mohla sednout do křesla a složit ruce do klína. Což já dělám obecně velmi ráda, vlastně ze všeho úplně nejradši, ale co na mě matka Příroda uvalila dvě postižené děti, zahradu a dvě z devíti sousedovic koček, které k nám migrují dírou v plotě, a které si nás tak trochu adoptovaly, mám na svůj koníček dlouhodobého lelkování a kynutí mezi polštáři velice málo času. Troufám si tvrdit, že téměř žádný.
Ale nestěžuju si! Zmatený čtenář by tohoto dojmu mohl snadno nabýt, ale opak je pravdou. Být pořád v pohybu, v poklusu mezi plotnou, pračkou, přezrálým angreštem a krmením dětí jsem svého času prohlásila za zábavu a dar, který mi byl dán, jednak proto, že jsem vesměs jediná, kdo to tady dělat může (ostatní vydělávají těžké peníze posedáváním v kanceláři) a za druhé mi nic jiného nezbývá. Ono se to musí. Takže naplněna vděkem a překypující nadšením menežuju místní chaos, nazývaný honosně Domácnost a snažím se nezbláznit.
Aby k výše zmíněnému nedošlo, mám své knihy, a nově, od ledna 2018, kdy jsem trávila zbytky své mladosti na dětské JIP u epileptika v téměř permanentním bezvědomí a potřebovala jsem zaměstnat mozek a ruce, i háčkování příšerných zvířecích miniatur. Což mě baví velmi. A teď, po skončení Projketu (ne, prostě vám to neřeknu) jsem se ke své vlněné lásce vrátila. Částečně tomu tak bylo i proto, že mě o to požádala kamarádka textovkou s opravdu humusáckým háčkovaným medvědem a dotazem, zda bych toto dokázala. Ano, zmršit klubko příze umím taky. Naštěstí v mé složce návodů byla hračka odpovídající velikostí a bez jakéhokoliv chlubení (návod jsem nepsala já) uoztomioučká a kuásná. Nutno dodat, že kamarádka můj výtvor nechtěla zdarma, což jsem zdvořile odmítla, neb letmým odhadem mě medvěd nestál víc, než půlka krabičky práskacích Peter (ježišmarjá, jak mě se po tom kouření stejská!).
Dala jsem se do práce a za pár hodin byl plyšák na světě. Zabalila jsem jej do obálky, popřála mu šťastnou cestu a doufaje, že s ním poštovní zaměstnanci budou mlátit co možná nejméně, aby z něj nevypadalo všechno umělé vlákno, kterým byl vycpaný, jsem ho svěřila naší vlajkové zasilatelské službě.
A teď trocha účetnictví:
Příze na medvěda - Alize softy 42g: 38,- Kč
Bezpečnostní oči černé 8mm: 12,- Kč
Bezpečnostní čumák: 12,70 Kč
____________________________________________
62,70 Kč
Paní za přepážkou mě laskavě upozornila, že kvůli regulím ČP neodpovídajícímu tvaru obálky se medvěd musí poslat jako balík. Bylo to od ní milé a já prostě kývla. Načež si paní řekla o 110,- KáČé.
!!!
???
Poslala jsem obálku 10 x 15 cm o hmotnosti 40g v hodnotě 62,70 Kč za poštovné v ceně 110,- Kč. A to nikoli první třídou v kupé luxusního Pendolina s televizí a nápoji zdarma, ale v jedné velké hromadě balíků v nákladovém prostoru služební Avie. Nejsem si úplně jistá, že si Česká pošta dělala srandu, neb paní peníze vyinkasovala, ale tak trochu v to doufám. Protože jestli to takhle půjde dál, můžu si svá příšerná háčkovaná zviřátka rozvážet sama a i za naftu do našeho Transitu, který žere i trávu z pankejtu u cesty, dám míň.
Žádné komentáře:
Okomentovat