"Tak. Už mám všechno hotové."

   Nikdy to neříkejte. Ani v legraci. Raději si to ani nemyslete, je to nebezpečné. Já už jsem na to přišla a vás tedy díky mému prozření nečeká strastiplná cesta poznání, můžete jít v mých šlépějích.

   Ono je to totiž tak: ve chvíli, kdy tohle kouzelné abrakadabra vyslovíte, Osud, slečna Náhoda a kmotr Průser, kteří, věřte mi nebo ne, ale je to pravda,VŽDY sedí někde za rohem a mastí Černého Petra, zvednou od hry zvědavě zraky, ohlédnou se vaším směrem, a v tu chvíli by vám měla být zeměkoule malá. Začnou se dít věci.

   Jako třeba má nešťastná kamarádka K. Rozhodla se, že dá vše do pořádku. Uklidila si v práci (provedla akci Čistý stůl: Věci k vyřízení Okamžitě! přesunula do přihrádky Vyřídit později, a to, co překáželo v přihrádce Vyřídit později, přesunula do odpadkového koše. Načež pozvala kolegy z okolních kanceláří a poprosila je o pomoc s poslední plnou přihrádkou, zatímco tu nebude. Chytrá holka.) a vzala si opravdu velmi dlouhou dovolenou.
   Odjela domů, kde vycídila byt, děti i manžela, nechala předělat strop v pracovně a přivrtat poličku v koupelně, kterou si koupili těsně po svatbě a na kterou celé ty roky nebyl čas. Vyprala každý hadřík, který doma našla, vyměnila záclony a přerovnala třešňové kompoty ve sklepě. Vyhodila vše, co se rok nepoužilo a koupila si nový váleček na těsto. Vyřídila domácí přihrádky Okamžitě! a Na později. Oběhala všechny potřebné instituce, sehnala razítka a odevzdala žádosti, zaplatila každou složenku, kterou doma našla a vyzvedla přeplatek za vodné stočné z roku 2001.
   Nakonec si sedla na úplně čistou židli, k úplně čistému stolu s čistým ubrusem, na kterém se nepovaloval ani jeden hrneček od snídaně a ani jedna složenka s cedulkou Zaplatit do minulé středy!!!, usrkla kávy, kterou nám připravila a řekla: "Tak. Už mám všechno hotové."
Je mi líto, nestihla jsem ji zastavit.
   Několik dnů poté přišel kamarádce dopis z Instituce, která po ní požaduje Vysvětlení, jelikož je podezřelá ze lži, možná krádeže a bůhví, jestli ne z vraždy. K. z toho měla šok. Samozřejmě, že je v tom nevinně, i Instituce se mohou plést, ale dostavit se musí a přinést dokumentaci, včetně účtenky za zmrzlinu z léta 2014 a parkovacího lístku z letiště Charlese de Gaulla z minulého března taky. K. teď běhá a shání vše potřebné, aby dokázala svou nevinu. Na čistém stole se jí vrší papíry, děti zapomínají kecky do tělocviku a manžel nemá vyžehlené košile. To má za to, že řekla, ..... ne. Že si pomyslela, že je hotovo.

  Já jsem krok před ní. Minulé pondělí jsem se taky začala cítit spokojeně. Měla jsem takový zvláštní pocit, že když seženu poslední předpis na léky, který dětem chybí do sbírky a lék v lékárně vyzvednu, budu mít v hlavě věc zvanou Čistý stůl. Budu mít hotovo. Ale pak na mě naštěstí vyskočil rudý vykřičník a já začala konat. Uvrhla jsem se v SRPŠ, rozjela jsem jeden soukromý a jeden veřejný projekt zahrnující mnoho hodin u počítače (Prokrastinace je naštěstí mé druhé jméno), rozvyšívala jsem si kalhoty s dírou na koleni a rozháčkovala jsem raději hned tři hračky pro oddělení dětské neurologie. Byla jsem upozorněna (děkuji) na velmi vzácný způsob léčby epilepsie, tedy zahájím novou vlnu boje, jen co naberu síly. V práci jsem upozornila na systémovou chybu a navrhla řešení, které mi bude trvat měsíce, ne-li léta. Jsem fakt dobrá.

   Jediné, čeho se trošku obávám je, že ti tři karbaníci, sedící někde poblíž, určitě v doslechu a nejspíš u nás na prahu, se o tomto článku dozví.