The secret

Mám tajemství. Objevila jsem ho jednoho krásného, jiskřivého, lednového rána, rtuť teploměrů zela schovaná hluboko na jejich dnech, na zemi třicet čísel toho nejkvalitnějšího prašanu, který vespod pomalu ale jistě přimrzal. Prostě zimní pohádka v praxi. Pro nás, panelákové květinky - to by jeden blil, velebnosti.

Když jsme se téměř před rokem rozhodli, že se sem přestěhujeme, začala jsem s láskou svého života vést pravidelné, nenápadné, leč přesně cílené diskuze na téma, co si jako pod pojmem Život v rodinném domě představuje. A že jestli je to příjemný večer u grilu, poté, co jeho žena posekala trávník, shrabala listí, vyplela záhony a natřela okapy, šeredně se mýlí. Vyžadovala jsem po něm, aby přísahal při obrázku Dartha Vadera, že bude na domku pracovat. Pamatuju si jeho nechápavý, lehce přezíravý výraz tváře dodnes. Prý, jestli jsem neupadla a neuhodila se, je přece nad slunce jasnější, že on je muž, pán tvorstva, hlava rodiny a on se o nás v těchto ohledech stoprocentně postará.

Já, kráva blbá, jsem mu tehdy uvěřila každé slovo.

Situace je taková, že já jsem ta, která kope, řeže, stříhá, čistí, objednává řemeslníky, momentálně kupuje krumpáč, páč pán tvorstva si usmyslel vykopat keř. I kdyby se na hlavu postavil, do toho nejdu.

Ovšem sekání trávníku, to je jiná liga. Zřítelnice oka mého mi věnoval mou první sekačku k Valentýnu, dobře si vědom faktu, že jak si ji jednou ze slušnosti vyzkouším, už ji nepustím z ruky. Opravdu, baví mě to. A byl jsem natolik blbá, že jsem se mu se svou nově objevenou vášní svěřila.

Tak teď přemýšlím, za co mám já vlastně vysokoškolský titul. Mě přečůrá i malé děcko, vždyť mám IQ pokojové květiny!

Zpět k tématu. Sekám ráda, a J., aby mi udělal radost, mi tuto kratochvíli dopřával celé léto. Pravda, když jsem to dělala v půli července asi posté a teploty vzduchu dosahovaly afrických rekordů, prosila jsem, zda by si sekačku nechtěl na jedno odpoledne půjčit. "Rád," řekl tehdy. Načež odjel na měsíc na služební cestu.

No a teď k mému tajemství a k tomu, proč tajemstvím musí zůstat. Varuju vás. První práskač, který mu ho prozradí, dostane přes držku.

Ráda hrabu sníh.

A je to venku.

Fakt, baví mě to. Vzít do ruky fungl nové hrablo, zabořit ho do závěje a prodrat se jí až na konec chodníku. A zpátky. A znovu. A k popelnici. Uááááá!!! To je tělocvik! Bezva.

A nejlepší na tom je, že až sníh sleze, naroste tráva!