No a co.

Z mně neznámých důvodů v poslední době lačním po romantických filmech. Po slaďácích, při kterých z LED obrazovky ukapává med po litrech. Ona ho miluje, on ji nechce a naopak a nakonec ji pevně sevře v náručí a dá jí pusu a já udělám ách a jsem strašně spokojená následující dva dny, než zase pustím nějakou soap operu. To budou hormony. Stárnu.

Každopádně jsem nedávno jednu těžkou romantiku pustila a někde vprostřed snímku se udála scéna, kdy ona konečně podlehla. A jak mu tak bezvládně visela v jeho rachitickém náručí (chlap pod 100kg není chlap), zašeptala: "Řekni mi něco, co si budu moct nechat." a on těsně předtím, než se jí zakousl do hlavy, vsákl svůj pohled do jejího a odvětil: "Nech to být."

Načež jsem začala přemýšlet a zbytek filmu mám trošku v mlze. Ono stejně nebylo o co stát. Myšlenka pěkná, leč se zpracováním tématu si pan režižér nedal moc práce.

To jsem ale odbočila. Napadlo mě, že bych taky potřebovala něco, co bych si mohla nechat. Nějakou formulku, která by mi dělala v hlavě klid a pořádek ve chvílích, kdy to nejvíc potřebuju. A tak jsem přemýšlela a vymýšlela, až jsem ji opravdu našla. Pozor, je to tady: No a co.

Jednoduchá, krátká, úderná, významově maximálně obsáhlá, obsahově velice významná. No a co.

Zatím ji mám v testovacím módu, ale už teď se zdá, že má na mě absolutně kouzelné účinky.

Nestihnu autobus. No a co.

Šimon má rýmu. No a co.

Nekoupila jsem brambory. No a co.

Couvá do mě auto. No a co.

OK, přiznávám, v posledním případě mě No a co zas tolik nezachránilo, při pohledu na rozjetý kufr oktávie uprostřed dopravní zácpy jsem se necítila úplně komfortně, ba, použila jsem klakson, ale unesla jsem scénu relativně v klidu a se ctí.

Díky No a co přestávám plašit, nestoupá mi adrenalin v krizových situacích, opět jsem se naučila nadechovat a vydechovat.

Padají mi vlasy. No a co.

J. pojede na služební cestu. Zase. No a co.

Matýska opět trápí epilepsie. No a co.

Umírá nám auto. No a co.

Vztahy s některými příbuznými jsou na bodu mrazu. No a co.

Jak vidíte, kouzelná formulka má prakticky neomezené využití. Člověk zůstává v klidu, je schopen situaci racionálně řešit, nebo se na to prostě vybodnout. Mám ji ráda a doufám, že má přítelkyně Skleróza mi ji v dohledné době nezmizí.