Tak to by mi fakt šlo.

Onoho líného podzimního odpoledne J. s Matýskem ctili na hotelovém pokoji odpolední klid a činili tak velmi poctivě a zodpovědně. Už třetí hodinu byli v Limbu a já se zaobírala otázkou, co tak asi ti dva budou vyvádět v noci.

Na rozdíl od nich, Šimonek, kterého bych do té postele nejraději vecpala za pomoci hasáku, francouzského klíče a několika fakt pevných lanek, si po náročném dopoledni užíval nástrah a pastí místní herny. Ráno jsem to dítě strčila do Chariotu, oběhla jsem město kol dokola asi sedumkrát a to vám teda řeknu, to je výkon hodný pana Zátopka a doufala jsem, že tím mimino utahám tak, že se neprobudí do zítřejšího oběda. Omyl. V kočárku se hezky uondal, vyluftoval a odpoledne byl způsobilý k rozličným lumpránám a zlotřilostem.

Tedy jsme spolu trávili odpočinkový čas stavěním a bouráním věží z kostek, na kterých chybělo 58% obrázků, snahou vecpat tužkové baterie do mikrovlnné trouby a okusováním nohou kulečníkového stolu. Měli jsme se spolu náramně. Má snaha dokoukat film, který jsem si pro nějakou naléhavou činnost stopla v půli srpna, vyšla vniveč. Hlavní hrdina řekl: "Ale já jsem Paolovi volal!", 15 minut pauza, přebalit, načež mu první záporačka odpověděla: " Já vím." 20 minut pauza. Pohoupat. Následující replika mi zkazila náladu úplně: "Battery mode enabled."

Rozhodla jsem se, že TEĎ přišla řada na mě, udělat si to odpoledne krásné. Upoutala jsem broučka s lehounce sebedestruktivními sklony do kočárku, vrátila se do hotelového pokoje vykrást tácek na peníze a odtamtud jsem zamířila přímo a rovnou do restaurace přes chodbu, nadávek, linoucích se z herny sveřepě ignorujíce. Objednala jsem si kafe a Mojito. Ochránci přírody a malých dětí teď obrátili oči vsloup zbytečně, drink byl přísně nealkoholický a já se před svým dvacetiletým já styděla až do morku kostí. Paní barmanka neměla po ruce limety, dohodly jsme se, že půjdu uklidnit golfky na druhé straně budovy a až odhadnu čas zralý k přípravě kávy a míchaného nápoje, vrátím se pro ně.

V herně jsem připravila Prdloprvomatkovsko-relaxační prostředí a to tak, že jsem kostky, mikrovlnku a nohy kulečníkového stolu umístila na opačný konec místnosti než notebook zapíchlý v zásuvce, nainstalovala jsem dvě pohodlná křesílka tak, aby tvarem pojmula jednak můj zadek, jednak nohy do horizontály, pustila jsem Šimonka a film. Byla jsem připravená. Uvelebila jsem se a čekala na za dvě minuty, což byl asi tak čas, kdy vyrazím pro občerstvení.

A pak se otevřely dveře, do místnosti vešlo mojito, podtácek s kávou a sifónem a usměvavá barmanka. Hamba mě fackovala. Paní stojí celý den na nohou a ještě mě tu bude obsluhovat nad rámec jejích povinností. Jakoby toho v hospodě s jejími dvěma hosty neměla dost. Začala jsem se omlouvat a horečnatě děkovat.

Načež jsem uslyšela tu nejkrásnější větu ze všech, hned po "Měla by sis odpočinout." a "Nechceš si na chvilku sednout?", která zněla:

"Nechte se přeci taky trochu rozmazlovat."

Oooooooooch. Ta sedla.

Nechala jsem se. A dá-li bohyně lichých fuseklí, nechám se po celý zbytek pobytu a J. naučím míchat Virgin mojito. Jen tak. Pro případ. Mohlo by se to někdy hodit.