Když se mnou je to těžký

Tak. A je to tady. Stává se ze mně kavárenský povaleč.

Hurá!

Byť je to k neuvěření, už podruhé za tento kvartál jsem byla vyzvána k družení a všobecné socializaci v kavárně. Účast byla hojná, dostavily jsme se obě, každá s ratolestí pod křídlem. Jen ta moje se rozhodla celý pobyt prořvat, ale po mnoha marných pokusech pláč všemožně zastavit, došla jsem k závěru, že zabít jeden krásný den v dětském koutku je jeho soukrommé, osobní rozhodnutí a ať si teda dělá co chce.

Účelem dnešního článku není chlubit se svými úspěchy na poli zábavy a potěšení, ale poreferovat o závěrečném rozhovoru ve vagónu metra.

Já: "Tohle by mi šlo. Chodit na kafe. To bych mohla dělat pořád."

P.: "Tak proč neděláš?"

Vařím.

Nakupuju.

Stelu postele.

Sem tam zajedu do práce.

Sháním klukům léky.

Peču bezlepkový chleba a sušenky.

Vozím kluky po doktorech.

Fasuju úřední dokumenty.

Roznáším úřední dokumenty na příslušná místa.

Vysávám a vytírám podlahu.

Sháním opravnu vysavačů.

Učím Šimonka sedět, abych pod něj jednou mohla vrazit nočník.

Z času na čas se zastavím na onkologii.

Nechávám dětem dělat brýle a ortopedické vložky do bot.

Navštěvuji specialisty, s dětmi i bez.

Peru, suším a žehlím prádlo.

Zkouším, kolik laktózy se dá do Šimonka nacpat.

Vymýšlím, jak se při přípravě guláše vyhnout paprice.

Hledám dětem pečovatelku.

Utírám prach.

Vozím auto do a z opravny. Vcelku pravidelně.

Snažím se naučit Matěje jíst sám.

Píšu stupidní maminkovský blog.

Nahlas jsem přiznala jen ten úklid a žehlení, výčet se mi zdál příliš dlouhý. A abych nevypadala, že se jen vymlouvám, dodala jsem, že nemám s kým chodit po kavárnách. Většina kamarádek už po mateřké pracuje, ty, které zbyly, mají svůj program, jenž většinou nezahrnuje postižené děti a jejich hysterickou matku, která zkazí každou zábavu věčnými stížnostmi na těžkosti jejího vlastního života.

P. na mě upřela své nádherné, studánkově modré oči a chlácholivě pronesla: "Tak já tě třeba někam vezmu, když budeš chtít." Usmála se, načež rychle dodala: "Teda, když ti nebude vadit, že nebudeš moct uklízet a žehlit!"

A myslela to smrtelně vážně.

Až tak špatný to se mnou je.

Ale směju se ještě teď.