Když se se*e, tak se se*e

To je hvězdiček, co? A co teprve ta ošklivá slova za nimi! Jenže nadpis tohoto článku prostě nemůže být jiný. A zase je to o autech.

Umřel Arthur. To všichni dobře vědí. Jenže už jsem se nezmínila, že po pohřbu jsme dlouho netruchlili. A ejhle! Je tu Arthur II. Krásný, nádherný, véliký Ford mondeo kombi. Jak jinak. Ve výběru aut poněkud postrádáme fantazii, jak je vidět. Koupi jsem v podstatě zorganizovala já, J. našel inzerát. Udělal sice to nejdůležitější, ale nejméně náročné. Je to velmi dobrý šéf oddělení. Když došlo na lámání chleba a byla sjednána schůzka s prodávajícím, můj muž sebou bacil do křesla se slovy "Podívej se, miláčku, hleď: autům nerozumím, maximálně si vyměním olej a doliju kapalinu do ostřikovačů. Na kontrolu technického stavu potřebuješ profesionála. Jestli fungují a nefungují čudlíky, tlačítka, klimatizace, rádio a ostatní číčovinky v interiéru, na to jsi machr ty. Mně by v životě nenapadlo zkontrolovat takovou kravinu, jako držák na nápoje. Tak jeď a předveď své nejlepší kvality". Poprosila jsem kamarádku, zda by mi na pár hodin nezapůjčila svého geniálního manžela zběhlého v oboru a vyrazili jsme. Nebudu vás dlouho napínat, koupili jsme. Ale poněvadž nebyla možnost zkontrolovat staronovému autíčku bříško (pro normální lidi: zkouknout podvozek), ihned po příjezdu domů putoval Arthur II. do servisu.

Takže doma zůstal jen osiřelý Fišta. Nevím, jak se to auto domáklo, že má v opravně nového bráchu, ale toho mrazivého, zimně-jarního rána dospělo k rozhodnutí, že ho půjde navštívit. Téměř celá naše rodina (až na Šímu, ten prohlásil, že na chození ven je ještě velká zima a zůstal doma u pohádky) se v sedm ráno vybatolila do mrazu, nacpala se do Fišty a snažila se odjet z parkoviště. J. nastartoval, zařadil zpátečku, pustil spojku, načež auto řeklo Chrržžžzzzrgh a pak ještě třikrát. Couvalo, leč nadělalo u toho hluku jak lokomotiva na schodech. Místo, abychom poslechli, vydali jsme se na cestu. Zřítelnice oka mého se domnívala (mimochodem velice mylně), že "je ten křáp jen zmrzlej". Křáp to slyšel a po deseti metrech si kecnul na čumák. Slyšeli jsme jen vzduch unikající z pneumatiky.

"Tak tedy autobusem" pronesla jsem a vydala se pro kočárek. J. mezitím vyměňoval kolo za rezervu, aby byla fiesta alespoň odtažitelná. Když jsem se vrátila, auto stále ještě olizovalo beton na parkovišti. "Nemůžu to vyměnit" děl můj muž "praskla pružina a prorazila pneumatiku."

Hézký. Pomyslela jsem si. Arthur II. v servisu, Fišta v servisu, Matěj musí do školky, já a J. do práce, výplata v nedohlednu.

No, nějak bylo, nějak bude. Ale musím konstatovat, že vulgární verze rčení "Na pokáleného i sociální zařízení spadne", v naší rodině nabírá úplně nový rozměr.