Teplý prásk matce Přírodě

Když dítě zlobí ve škole, dostane poznámku. Když zlobí u babičky, schytají to rodiče. Když zlobí doma, nemá chudák matka, na koho se obrátit. Může si zanadávat do zrcadla. Věřte mi, nepomáhá to. A tak jsem se rozhodla vypsat zde a adresovat svůj "mateřský bonz" té proradné matce Přírodě, jež mi malého zlobivce seslala.

Milá matko Přírodo,

Matěj poslední dobou strašně zlobí.

Otevírá mi skříňky v kuchyni.

Nejenže je po sobě nezavře a já o ně pak zakopávám, ještě mi z nich vytahuje kuchyňské náčiní a nechává ho neuklizené ležet na podlaze.

Snaží se přepínat tlačítka na počítači, čímž jej ovšem ničí. Tatínek může vyletět z kůže.

Když mu zakážeme tlačítka, aspoň do počítače kope, se stejným výsledkem.

Otvírá zásuvky v obýváku a vytahuje z nich cédéčka, kterými pak mlátí o sebe.

Vytahuje z těch šuplíků kabely, které nechává ležet na podlaze a my o ně zakopáváme.

Staví se u televizního stolku a na obrazovce pak dělá vlhké stopy ručiček. Blbě se to myje.

Staví se o rodiče, kteří pracují u počítače, krade jim klávesnici a vpisuje nesmyslné texty do jejich práce.

Houpe s houpačkou, ve které obvykle lehává jeho mladší bratr, který by toto asi nepřežil vcelku, být uvnitř. Určitě ne v oné houpačce, které lítá tam a zpátky.

Když jí, mává lžičkou s jídlem kolem sebe tak, že se jídlo uklízí následující tři dny.

Svůj nesouhlas vyjadřuje ostentativním otáčením hlavy při každé příležitosti, začal být vybíravý v jídle. Nechce jíst koprovku.

Večer "chodí" sám do koupelny a plácá rukama na vanu tak dloho, dokud ho někdo z dospělých nepřijde vykoupat. Je hlučný.

Když je čas na spaní a jemu se nechce, utíká z postele.

Milá matko Přírodo,

je to strašně uzlobený chlapec.

A já ta nejšťastnější máma na světě.

Děkuji.