Jak to vidím já, Šimon

Ahoj klokane.

Ahoj ovce.

Ahoj pse.

Ahoj ty moje zoologická zahrado.

Jak se dneska máte?

Já se nudím.

Ráno to byla docela hoňka, nasnídal jsem se, spal jsem, svačina, oběd, spal jsem, ale teď už hodinu nemám do čeho píchnout.

Uvažuju, co bych tak provedl.

Hovínko v čisté plínce přestává být legrační. Už se tomu nesměju ani já, natož naši. Abych začal chodit nebo lézt, na to je ještě brzy, na břiše bych se poblil. Nemám co dělat. Ach jo.

Mohl bych začít brečet. Jen tak.

/jekot/

Už je tady. Máma. Přebaluje mě. Zbytečně, ani jsem si necvrnkl. Cpe mi do pusy prso. Vyplivuju ho. Cpe mi do pusy druhé. Řvu ještě víc. Bere mě na rameno a přechází po bytě. Výborně! Konečně se někam dostáváme. Natřásá mě a to je tak příííIÍÍíííjemnéÉéÉé... Ukládá mě do postele. Sakra! Zapomněl jsem brečet. Začínám znovu. Tentokrát si dala na čas. Vytahuje mě z postele. Svléká mi dupačky a pokládá mě na gauč. No horko mi není ani náhodou, mladá paní! Obléká mi dupačky a přidává mikinu. Tak teď už mi vedro je. Řvu až se rozkašlu. A sakra. Teď přijde odsávačka do nosu. To jsem přehnal. Teď už fakt mám proč brečet. Máma mě zvedá, chodí se mnou po bytě a mluví sprostě. Přichází on a ptá se, co se děje. Místo odpovědi letím do jeho náruče. Fajn, s tátou je sranda. Pouštíme si televizi, masíruje mi břicho. Prdím a on má radost. Dělá na mě ksichty a já se směju. Mám ho rád. Vrací mě mámě a ta mi dává najíst. Teď už si dám. Tím pláčem mi nějak vyhládlo. A spal bych.

Ale jo, nakonec se mi to odpoledne líbilo. Budu si to muset co nejdřív zopakovat.