Mami, mě koupe cizí chlap!

Tak. A teď to vypadá, že mám milence. Jaké štěstí, že to dítě nemluví a nemůže mě prásknout zákonitému nemanželovi.

Hned uvedu na pravou míru: tatínek nám odjel na služební cestu. Na čtyři dny. Pro maminku okamžik, co by se stihla v kuchyni otočit, pro pětiletého cvrčka půl roku. A jak se zdá, pro našeho cvrčka postiženého sklerózou, celá věčnost.

Dnes se J. po krátké absenci vhrnul do bytu jako velká voda, pohodil krosnu na místo, kde ji budu vztekle překračovat dva dny, až ji naštvaně odtáhnu k jeho části postele, aby se o ni mohl chvíli přizabíjet on sám. Pro ty, kdo doufali, že jako vzorná žena vyndám špinavé prádlo, vyperu a vyžehlím, čisté složím do skříně a zubní kartáček vrátím do kelímku v koupelně - ne, ani mě nehne. Pro ty, kteří si mysleli, že J. své objemné zavazadlo odklidí sám - kde žijete?

Tak tedy: otec rodu se vrátil domů, vnesl do našeho klidného odpoledního spánku trochu rozruchu a jal se věnovat dítěti. Matýsek ochotně otevřel jedno rozespalé oko, dloubnul jím po člověku, který se mu nasáčkoval do postele a rozpačitě ke mně vztáhl ručičky. Nijak nás tím nepřekvapil, ba naopak spíš rozesmál, jelikož jsme z mých nemocničních a služebních pobytů zvyklí, že rodiče navrátivšího se po delší době nepoznává. Otce to zamrzí, matku rozpláče, ale vzhledem k tomu, že dítě s námi nekomunikuje, nezbývá než počkat až tato zvláštní amnézie pomine. Naučili jsme se s tím žít a děláme si z toho srandu. Naštěstí už po hodině se zdálo být vše v pořádku. Kluci se svorně dělili o gauč, koukali na pohádku a čekali, až se jim uvaří žvacnec. Ještě, že Vitana vaří za vás.

Když nastal čas večerní očisty. Tatínek se bez řečí zapojil do chodu domácnosti, tak jak to bylo před jeho odjezdem, jakoby nás nikdy ani na hodinu neopustil. Matěj se nechal svléknout, vykoupat, pravda s absencí obvyklého nadšeného výskání, ale to mohla způsobit příliš teplá nebo studená voda na těle našho rozmazlence. Pouhé 2 stupně celsia totiž činí nebetyčný rozdíl. Nechal se od tatínka opyžamkovat a nakrmit. Smečka byla zase komplet. Začaly zprávy a pánové zaujali nejvhodnější pozice před televizí (vypadají přitom vedle sebe jako siamská dvojčata, z nichž jedno zapomnělo vyrůst). A potom se to stalo. Asi po deseti minutách měl J. pocit, že je potřeba nějakou novinku dne glosovat a promluvil. Matýsek se vzpřímil, oči se mu rozšířily na velikost holubích vajec a překvapeně se otočil na muže vedle něj, kterému povědomý hlas patřil. Jeho nadšený široký úsměv hovořil za vše: táta je doma!!! Na identifikaci vlastního otce mu stačily pouhé čtyři hodiny. To, že ho přebaloval, převlékal, krmil a koupal naprosto cizí člověk přešel bez povšimnutí, evidentně se to u nás děje obden. Tak tomu já říkám bezmezná důvěra.

Ještě se, s dovolením, vrátím k našemu slaměnému vdovství a polosirotkovství (ach, češtino, jak krásnými výrazy oplýváš!). Většinu týdne, tedy čtyři dny, slovy devadesát dvě hodiny bylo v našem malém hnízdečku lásky převážně čisto. Nepočítám-li pohozené boty v koutě předsíně a zaschlou kapku od sirupu na ubruse (stojí na ní květina, stejně to není vidět), nebylo co uklízet. Nádobí se samo skládalo do myčky, vyskakovalo z ní, čisté a blýskající se, rovnou do polic, prádlo se samo pralo a rovnalo na sušák, aniž by následně potřebovalo žehličku a všechny tři postele, ve kterých zrovna nikdo neležel, byly permanentně ustlány. Ani já, ani Máťulka jsme se nepředřeli. Trik spočíval v tom, že jsme binec ani nezačali dělat. Talíře od večeře jsme oplachovali okamžitě po použití, nic nezasychalo ve dřezu, oblečení jsme po svléknutí skládali a odkládali do polic, prostě kromě jednoho totálně rozcupovaného Médi Pusíka (dětský časopis. Žádné zvíře v naší domácnosti nedošlo úhony), nebylo co uklízet. Až do dnešního odpoledne. Vysvětlete mi někdo, prosím, proč si muži myslí, že se jen stěhují z jednoho Mamahotelu do druhého? Na základě jakých podnětů nebo náznaků očekávají stejný full servis, jako měli u maminky? Oni opravdu žijí ve snové realitě, že ženy jejich života si jednoho dne udělaly školení, předaly si informace a instrukce a systém se nezměnil? Procházím teď večer naším bytečkem, z konferenčního stolku odklízím nádobí, použité papírové kapesníky a šroubovák, noha mi uklouzne na pohozené ponožce, abych doplachtila do předsíně a zakopla o botu velikosti dětské lyže a nevábné vůně.

Svého muže miluju víc než oříškovou čokoládu a tu miluju úplně nejvíc na celém světě. Ale někdy, opravdu jen někdy a z času na čas, mi udělá radost, když nemusím obden omývat z umyvadla milimetrové vousy vonící po mentolu.