Dopis Ježíškovi

Blíží se má oblíbená část roku. Vánoce - svátky klidu a míru. Mé tělo se na ně připravuje už od poloviny listopadu, svědomitě a velmi pečlivě. Stoupá mi tlak, v noci špatně spím, uvažujíce nad seznamem nekoupených dárků a neupečeného cukroví, obaluju své pocuchané nervy čokoládou, čímž logicky přibývám na váze a jsem velmi mírně řečeno podrážděná. To znamená, že řvu po všem, co se nevhodně pohne.

Každý rok je to stejné. Snažím se všem v blízkém okolí udělat radost a sehnat dárek, nad kterým po rozbalení udělají "Ááááááách", což je v mém případě velmi složitý proces, skládající se z několika etap. Na samém začátku (v polovině srpna) mě napadne, že se blíží vánoce a je čas na dárky, abych je nemusela shánět 23.12. v přeplněných hypermarketech. Tato myšlenka je okamžitě zapomenuta a ztracena hluboko pod slunečními paprsky a zpěvem ptáků. Podruhé se připomene v době barvícího se listí a tentokrát aspoň zasednu k internetu v honbě za nápadem. Ovšem to je tak všechno. A pak jednoho dne napadne sníh, v sousedovic okně se objeví milióny malinkých žároviček a já s hrůzou sjišťuju, že je třetí adventní neděle a pokud nezačnu okamžitě jednat, bude zle.

Některým lidem se dárky kupují jednoduše, některým už méně a speciální odrůdu tvoří lidé, jimž se prostě nic darovat nedá. Tedy dá, ale s rizikem, že krabice poletí na dno skříně tři minuty po roztrhání vánočního papíru se slovy "to je ale kravina", "jo, to už jsem četla" a mé oblíbené "jé, zase šála!" Není potřeba dělat tajnosti, všichni víme, že do poslední skupiny patří převážně babičky, dědečkové, tchýně a tchánové, nejčastěji to všechno dohromady. Vybíráme-li ježíška pro dítě, pravidla jsou jednoduchá: žádné měkké dárky. Tedy oblečení. Stačí vtrhnout do hračkářství a udělat tam vítr. Partnerovi můžete klidně dát ponožky a permanentku do fit centra a stejně vás bude milovat. Ale co s člověkem, který všechno má, to co nemá a chce si koupí sám, všude byl a všechno četl? Vyzkoušel všechny parfémy a vody po holení, které trh nabízí a nakonec zůstal u vůně, kterou používal už ve třeťáku na střední. Četl všechny knihy, které by ho mohly bavit a otráveně odložil všechny ostatní. Elektronické hračky, kupříkladu televizi nebo mikrovlnnou troubu si koupí sám, o termínech jako Blue-ray nebo iPhone si myslí, že jsou to sprostá slova. Co s takovým člověkem? Láhev vína? Zase?!

A teď z jiného soudku: radost mi letos udělal Matýsek. Ve školce se každé vánoce píše ježíškovi. Maty si (mou rukou) většinou přál:

chodící nožičky,

mluvící pusu

jinou (rozuměj lepší) matku.

Vzhledem k tomu, že s námi nemluví, otázka "Co ti má přinést ježíšek, broučku?" vyznívá poněkud do ztracena. Ale nedávno jsem si všimla, že v sobotu ráno, kdy jsou televizní programy plné pohádek skrz naskrz prošpikovány reklamami mířenými přesně a neomylně na dětské mozečky, Matýsek větří. Po zaznění melodie pouští hračku / lžíci / mé vlasy a zamilovaně sleduje roboty, hasičská auta a slizoidy. Nejprve jsem se mylně domnívala, že ho jen zaujal pestrý reklamní šot jako takový. Chyba. Barbie, Kenové, koníčci Ponny a Lego nechávají naše dítě ledově chladným. V jeho hlavě se odehrává přísná selekce. Od té doby koukám na pohádky s ním, v ruce blok a tužku a hraju si na detektiva. Sleduju každý pohyb našeho robátka, rozšíření zornic i úsměv. Zatím náš dopis vypadá takto:

Milý ježíšku.

Děkuji Ti za loňské dárky, moc se mi líbily. Jen bych Tě chtěl poprosit - chrastítka mi letos nenos. Už jsem velký.

Teď bych si moc přál:

Mašinku Tomáše, jak padá z mostu

Schovku před našima - třeba stan nebo trezor uzamykatelný zevnitř

Popelářské nebo hasičské auto

Počítač

Něco velkého od Bobcatu, aby to umělo nabírat písek

Stavebnici Merkur (přeje si ji táta, ale klidně to tam přihoď)

a už nevím....

PS Jo a ježíšku, jestli pod tím stromkem najdu jediného plyšáka, rozpárám mu bříško a udělám z něj domácí sněžné dělo.

Tvůj Matýsek