Rozvádím se

Ano, je to tak. A nic na tom nezmění fakt, že s J. nejsme svoji. Jednoho dne se můj ex vrátí z práce domů, před bytem najde dva velké kufry a klíč mu nebude pasovat do zámku. Nemá mě totiž ve statusu na Facebooku.

Přišla jsem na to čistě náhodou, když svou stránku nechal otevřenu a nestřeženu a já mu ji omylem začala prohledávat. Čistě ze zvědavosti, jelikož já na Facebooku nejsem. A nikdy nebudu, ani za milión bludišťáků. Shlédla jsem jeho seznam kontaktů (žádná Kočička ani Dračice, vše tedy bylo v pořádku), zkoukla jeho "Zeď", optala se, zda je pro něj zpráva o stavu vod v západním Švýcarsku opravdu zajímavá a pochválila mu fotografie naší rodiny, které si vylepil do Alba. Načež můj zrak zabloudil k šedému srdíčku pod jeho jménem a já zjistila, že J. je stále nezadaný. Když jsem na něj udeřila, s ležérním úsměvem odvětil:" Jo, holka, když nemáš vlastní profil, nemůžu si tě dát do statusu. To jsou pravidla hry." Netřeba připomínat, že toho dne měl můj muž večeři v kuchařce na straně 97.

A já došla ke smutnému závěru, že pokud chci pro svého partnera internetově existovat, e-mailová adresa na Seznamu je málo. Mimochodem, tu dnes snad už nikdo nepoužívá. Mají své Schránky a ChatRoomy na FB. To raději virtuálně chcípnu, než abych si stvořila svůj profil na tomto serveru. Podle mě je FB pavlač 21. století, kde se v ukecanou drbnu ochotně mění pan řídící, pan soudní rada a nejspíš i důstojný pán, kterému je upřímně jedno, že se jedná o zpovědní tajemství, hlavně ať TO visí na Zdi a on má co nejvíc Palců. Opravdu nemusím vědět, že můj spolužák ze základní školy je u doktora na kolonoskopii, ale kolem 10:00 už bude on-line, ani to, že dcera nejlepší kamarádky neteře sestřenice mé matky udělala minulé pondělí první krok. Svět se zbláznil. Sousedé si ochotně vykřikují na FB, že odjíždějí na 14 dnů na Madeiru, ale o barák se nebojí, jelikož ho mají zabezpečený systémem Bezpecnydomek, jehož centrála je vzadu v kůlně za horským kolem. Když poté vidí reportáž na Nově, že zloději se naučili hledat opuštěné domy právě přes Facebook, připojují se k síti a zběsile loví návody, jak své stránky zaheslovat, utajit, smazat z povrchu zemského. A ke svému velkému údivu zjišťují, že toto nelze, že musí nechat svůj profil tam kde je, funkční a komukoli dostupný, dokud sám neuschne a neupadne.

Takto o pekelném nástroji této doby píše teta Wiki:

Facebook je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě. Se svými 650 miliony aktivních uživatelů (7. března 2011) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do šedesáti osmi jazyků.

Facebook byl založen Markem Zuckerbergerem, bývalým studentem Harvardovy univerzity. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity, pod doménou thefacebook.com. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další, které patří do tzv. Ivy League, a již do konce roku byly připojeny další univerzity. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou (.edu, ac.uk, ...) nebo pro některé zahraniční schválené univerzity, v Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita. Od 27.února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti. Od 11.srpna 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let. Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace.

K tomu bych měla pár faktických poznámek. Na zemi je 6,5 miliardy lidí a na FB každý, koho znám. Přiznejme si to, včetně dětí pod 13. Opravdu pochybuju o čísle 650 miliónů. Když vyloučím lidi nad 100 let (ano, myslím, že věkovou hranici můžeme klidně posunout tak vysoko, prababička mého kamaráda má také profil), kojence a děti předškolního věku, jež neumí psát, obyvatele Sahary a Amazonie, kde bude pokrytí internetem slabší, zbývá nám bratru 3,5 - 4 miliardy aktivních uživatelů. Já mám tedy jasno.

Kam se poděla snaha o páně Zuckerbergerovu exkluzivitu, jak vykřikuje celý film o FB? Jen co tento web opustil hranice univerzit, rozběhl se mílovými kroky po světě a nevynechal ani jednu IP adresu. Najednou mi chodily mailem "pozvánky" od lidí, o kterých jsem v životě neslyšela o lidech, o kterých snad už nikdy neuslyším, tvrdíce, že je možná budu znát. Když jsem se nechala nachytat a pokusila se rozkliknout jejich profil, křičel na mne FB, že takto mohu činit AŽ a jedině PO vlastní registraci. Jinak mi nechá shořet harddisk. Dobrá, ztratila jsem zájem. Nechte si svá tajemství.

Abych nakonec nevypadala jako intouška, co se protestativně rozhodla nejít s davem, zde uvádím několik pádných důvodů, proč nemám ten slavný Profil a dokud živa budu, ani ho mít nebudu:

- ztráta soukromí: všichni ví co dělám, kde to dělám, s kým, a pokud budu hodně impertinentní i jak to děláme.

- závislost: když čekám důležitou zprávu, jsem schopna otevřít mail dvakrát za hodinu, abych se podívala, jestli už nepřišla. Na internetové diskuzi umím strávit 4 hodiny, aniž bych si došla na WC. A co by se mnou teprve provedl FB.

- setkávání s přáteli: když jdeme na pivo (sice takto činíme VELMI ojediněle, vlastně jsme byli za loňský rok dvakrát), chci si sednout na zahrádku, dívat se na 3D orosenou sklenici, popíjet z ní a hovořit s 3D originál kamarády. Aniž bych je musela jednou za 5 minut upozorňovat, že se mi seklo video nebo vypadl zvuk.

- alergie na symbol zvednutého palce: S tím, jak Facebook expanduje, registruju čím dál víc těchto obrázků na různých místech napříč sítí. Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem navštívila www stránku, na které se mi líbila fotografie (dítěte, zboží, legrační pohlednice, prostě cokoliv) a pod ní nebyl palec nahoru s textem "To se mi líbí". Uznávám praktickou stránku věci, ale v dobách dávno minulých, kdy byl internet v plenkách, existovalo cosi jako "statistika návštěvnosti" a plnilo to tentýž účel, pěkně tiše a nenápadně, adminovi na monitoru. Nikdo se nechlubil tím, že jeho fotografii koťátka v záchodové míse shlédlo 253 uživatelů, z čehož 5ti se to líbí.

Stačilo. Prostě NE. A vůbec mě nepřesvědčí dobře míněné rady zřítelnice oka mého, že díky FB našel své dávno ztracené spolužáky, kamarády a bývalky. Já věřím na e-mail, Skype, na Ježíška a v nejhorším případě na Českou poštu. A upozorňuju administrátory těchto stránek, že až se jednou pod mými články objeví ten hnusnej šedej palec, blog okamžitě smažu.