Slavíš, slavím, slavíme

Devět dospělých, šest dětí, zahrada k zulíbání, výtečný guláš a štěňátko piva. Krásná sestava u příležitosti prvních narozenin prvního syna našich přátel. Pokud bude množství jídla a hostů s přibývajícím věkem stoupat geometrickou řadou, nechci vidět ty patnáctiny.

Malý J. nebyl nějakým nedopatřením vloni zapit. Nevím, jestli to rodiče tehdy neuznali za vhodné, či otec ztrestal láhev domácí slivovice sám u televize, každopádně včera se mělo uskutečnit oboje. Klučík měl sfouknout svíčku na svém prvním dortu a tatínkové se měli kolektivně zpumprlíkovat na jeho zdraví. Na programu byl i společný oběd, takže se zahajovalo velmi brzy po ránu. Myslím, že v sobotu tak můžu jedenáctou dopolední s klidem nazvat. Dostali jsme výtečný guláš, kterého Máťulka zpráskal plný talíř, až jsem se musela podívat, kudy nám dítě uniká. Dírku jsem nenašla a tak jen doufám, že až jím bude plnit plínku, všechno se tam vejde.

Poznala jsem samé fantastické lidi. Nejstarší bylo devět. Krásná slečna s vlasy po pás a energií, že by mohla rozdávat. Na začátku odpoledne si posteskla, že je škoda, že tam nejsou holčičky jejího věku. Pouze jeden osmiletý chlapec, se kterým se později skamarádila a obraceli zahradu vzhůru nohama. V pauze mezi balónovými souboji zapředla s J. tento rozhovor:

"Můžu se zeptat? Proč ten váš chlapeček nemluví?"

"Je postižený."

"Já to poznala hned, ale nebyla jsem si jistá. Když vy jste oba takový pěkný chlapi, vy se z toho dostanete."

A můj muž se zamiloval.

Já se zase snažila adoptovat onoho osmileťáka. Když jsem Matyho krmila fantastickým dortem, posadil se k nám a začal vysvětlovat, že tátovi spadly na zem brejle, ale poněvadž jsou moderní, nic se jim nestalo. Kdyby takhle spadly ty druhý, určitě by se rozbily. On sám, až bude velký, koupí si jedině moderní mobilní telefon, páč ten vydrží všechno. Dále jsem se dozvěděla, že když už jednou vyroste, určitě si nekoupí auto značky Ford Focus, jelikož je příliš pomalé. On bude mít Mazdu. Anebo Mustanga, ten má totiž fantastický zadek. Má vzadu široký kola a díky tomu se dostane na 100 km/h už za minutu!

Dalo mi fakt dost práce pokračovat v rozhovoru, aniž bych se rozesmála.

Děti byly hodné, uběhané a spokojené. Měly plná bříška, ti, kteří to stále ještě potřebovali pořád suchou plenku, páč vždycky se našel nějaký dospělý, který zareagoval. V jednu chvíli mezi těmi staršími (mladší byl až Maty, kterému bylo téma hovoru šum a fuk a za ním roční batolata) proběhla soutěž o nejstaršího rodiče, což jsme se smíchem vyřešili za ně. Malá slečna nám v podvečer zahrála na klavír a pak už pro mě a J. nastal čas poděkovat a rozloučit se, aby se druhého dne klukům dobře cestovalo do jižních Čech.

Nádherná narozeninová party. Malý J. dstal spoustu praktických hraček, jako odrážedlo a skluzavku, jeho rodiče měli z dárků taky radost a skvěle se o své hosty starali. Stůl byl pořád plný, pivo se chladilo, hovor neutichal. Mám sto chutí pořídit zahradu jen proto, abych mohla Matýskovi k pátým narozeninám uspořádat taky tak krásný večírek. Sice si myslím, že jemu osobně by to bylo jedno (jediné, co ho na celé akci těšilo, byl fakt, že smí sedět celé odpoledne na dece na sluníčku a nikdo ho nenutí jít spát ani cvičit), ale my s J., bychom si tu dětskou oslavu náležitě užili.