Dejte jí někdo přes držku!

První duben. Den, kdy jede má fantazie naplno, vymýšlí, hodnotí kvalitu, přemýšlí nad důsledky. Úkolem je rozesmát pokud možno co nejvíce lidí. Ne, že bych si během roku dala pohov, ale dnes můžu. Je mi vše odpuštěno. Dnes to mám dovolené.

Trénink začal už včera večer. Mladší spolubydlící také nemá pro veselé slovíčko daleko a vedly jsme s denní sestrou následující rozhovor:

Spolubydla: "Sestři, kdo tady bude na noc?"

Sestra:" No já ne, já už vás mám plný zuby, jdu domů."

Já:"Tak kdo vás bude střídat? Ta malá? Pěkná?"

Sestra:"Ta hezká, s tetováním na noze."

Spolubydla:"Ona má kerku?"

Sestra."Sakra, tak kterou myslíte? Na noc přijdou krátké vlasy, brýle a had nad kotníkem."

Pacošky unisono:"Néééé, my myslíme tu krásnou, malou, s dlouhýma vlasama!"

A byly z nás lesbičky. Smích nám vydržel ještě hodně dlouho, hlavně poté, co jsme se dozvěděly, že náš andílek se slovenským přízvukem přijde s rozedněním a bude o nás pečovat celý den.

Ráno jsem se probudila a slavnostně zahájila Apríl informací, že prý na snídani budou, místo obligátního chleba s máslem, párky a míchaná vajíčka. Obyvatelky pokoje na mě vrhly podezřívavé oko a ta, která měla dnes suchý talíř, jelikož dostává dávku, po které se zvrací a na to jsou tady sanitářky háklivé, si jen zoufale povzdechla - proč musí být zrovna dneska poživatelné jídlo, když ona nesmí jíst. Poté, co jsem si na pokoj přinesla standartní pečivo a jogurt, pouze do mně dloubla sarkastickým pohledem a pronesla, že mi ten humus přeje, za ty moje stupidní fórky.

Další na ráně byla sanitářka. Přišla vyměnit povlečení po spolunocležnici, která nás ráno opustila směr domů. Poprosila jsem, zda bych mohla dostat nové povlečení na polštář, že se mi tam udělala dírka. Zhluboka si povzdechla a svým krásným ukrajinským přízvukem zavelela: "No, tak vy mi ukážtě." Našla jsem místo, kudy se polštář vkládá do povlaku a ukazovala svou "dírku". Po pár vteřinách vytušila, odkud vítr vane a pak už jsme se všechny jen řehtaly.

Těsně před polednem to ode mě schytaly kamarádky z internetové diskuze. Zaslala jsem příspěvek s tímto zněním:

"A tady teda bordel příšernej. Dneska se nekape. Nějaká aktivní sestra neměla co na práci a ráno do všech připravenejch chemoterapeuťáckejch kapaček nalila Neurol (antidepresivum). Prej, aby nám zvedla náladu. Takže je všechno znehodnocený, musí se vylejt a kapeme až zítra. Se na to přišlo, až když se jedna pacoška počůrala smíchy a druhá pokreslila zdi kytičkama. To je neskutečnej binec, tohleto!"

K mé převeliké pýše nad mou schopností zmást, se chytla i onkoložka. Sice nezodpovědné sestře vtip pochválila, ale zároveň se nechala slyšet, že za tohle to určitě strašně schytá, páč látky užívané k chemoterapii jsou vlemi drahé a tohle se nedělá a je to fuj.

Poněvadž úplně mimo aprílovou hru do mě každý první den chemošky cpou protialergeny, protizvracíky a diazepam, spím od rána do večera. Takový ten mrtvolný stav, ze kterého by mě neprobrala ani padající kovadlina. Když jsem se konečně vzbudila, připravila jsem poslední vtip na naši oblíbenou sestřičku. I se spolubydlící, která mi vydatně pomáhala, jsme došly do kanceláře, já nasadila ustaraný výraz a optala se, zda, když dostávám chemu, může se mi někde udělat nový nádor.

"No, nemělo by se to stát." sestřička trošku pobledla.

"Mně se totiž udělalo něco na zádech a jak si tam nevidím, nepoznám, co to je."

Vytáhla jsem tričko a slečna v uniformě zaostřila na krasopisně vyvedený nápis přes celá bedra "APRÍL!"

Tentokrát jsme musely utíkat, páč jinak bych ji určitě schytala. Ale celou cestu jsme poslouchaly její smích.

A tak se i dnes smím pochlubit pár zářezy. Několik málo lidí mělo o kousek lepší, slunečný den. I tady, kde se jinak s legrací dost šetří. Osobně si myslím, že je to chyba. Právě tady by mělo být Apríla minimálně obden.