Stříhali na krátko malého chlapečka

   Ke kadeřnici chodím ráda, těším se tam, považuju to za svůj malý osobní svátek. Je to moc příjemná žena, která už vyslechla tolik lidských příběhů, že ji nic nemůže šokovat a člověk ví, že s čímkoliv se svěří, nezůstane za dveřmi jejího salónu. Tyto jistoty mě uklidňují a podněcují k vytahování kostlivců ze skříně, v očekávání, že mně se uleví a ona bude mít ta pravá slova útěchy. Jako bonus je neskutečně šikovná a lidé mi chválí účes ještě hodně, hodně dlouho poté, co se jej dotkla svýma kouzelnýma rukama.

   Můj syn mé nadšení nesdílí. Nejenže ke kadeřnici chodí nerad, on se všem těmto zařízením obloukem vyhýbá. Tedy vyhýbal by se, kdyby ovládal své krátké hypotonické nohy, nebo alespoň řídil směr jízdy kočárku. Naštěstí to on nemůže, a tak v pravidelných intervalech některý rodič zamíří na místo, jež by Matýsek nazval svým soukromým peklem. 

   Ze začátku to bylo nedaleké kadeřnictví v našem malém městečku. Věděla jsem, že vzhledem k tomu, jak Maty při stříhání vyvádí, nás tam ne zcela rádi vidí, ale bohužel, vlasy rostou a něčí nechuť konat je nezastaví. Juniorova snaha vyhnout se příšernému mučení, kdy mu cizí žena stříhá vlasy nůžkami, či nedejbože strojkem, hraničí s pokusem o sebevraždu. Začíná nesouhlasným mručením, pokračuje přes slzy jako hrachy a nudle až na košili a celé představení vrcholí řevem a kroucením se jako při vymítání ďábla. Nemít pevný vaz za krkem, otáčel by hlavu jako v tom filmu. Bylo mi jasné, že s tímhle na veřejnosti moc dlouho nevydržíme. 

   Naštěstí se řešení nabídlo záhy. Rodinná přítelkyně je kadeřnice. Jednoho dne, kdy jsme došli k názoru, že syn už přes ofinu nevidí a vzadu nad košilí bych mu mohla uplést cop, jsem zvedla telefon a poprosila paní L., zda bychom mohli přijet k ní do salónu a ostříhat dítě. Věděla proč volím tuto cestu. Sama mi nabídla, že lepší to bude u nich doma, že si v určitý den přiveze domů nářadí a my se máme dostavit. Když jsme celou akci uskutečnili a já viděla následky, mé srdce zaplakalo. Ne nad Matýskem, že by L. své umění nezvládla. Právě naopak, je to kadeřnice šikovná a s dětmi to umí. Ale při pohledu na devastaci jejich malého útulného bytu a dvě rozpačité děti, které nebyly sto pochopit, proč se jejich maminka snaží toho cizího kluka ubezdušit, jsem se rozhodla, že toto řešení není to pravé ořechové. Zaplatila jsem, poděkovala a došla k závěru, že juniorovi nakoupím hodně gumiček s beruškou a několik dětských skřipců.

   Než J. našel paní M. Je to sousedka, která pracuje v nedalekém kadeřnictví a sama se nabídla, že pro ni není problém vyjet těch několik pater výtahem nahoru a udělat našemu robátku na hlavě pořádek. Byli jsme nadšení. Proč nás to nenapadlo dřív? Od té doby máme pořád upravené dítě. Jednou za čtvrt roku zazvoníme na byt v přízemí, domluvíme datum a ve smluvený den se nám u dveří zjeví kouzelná víla s nůžkami, strojkem a hřebenem. Vejde, obrovskou rychlostí provede dílo svýma šikovnýma rukama, odmítne platbu, což si my nenecháme líbit a odejde. Při poslední návštěvě Matýsek dokonce zapomněl plakat. Nebe nám sneslo anděla a my jsme za to patřičně vděční. Těšíme se na duben.