Situace se mění každým okamžikem

   Dnešní den sotva začal a já už mám poučení do života. Nikdy nevěř chlapovi v bílém plášti. Jsou to zlotřilí podvodníci, zbaběle se ukrývající za Asklépiovou holí s hadem.

   Ráno bylo kouzelné. Venku padal mokrý sníh, holubi za okny se dožadovali snídaně, svítalo a já vedla diskuzi s ošetřující lékařkou. Snažila jsem se jí vysvětlit, že ve svých pečlivých a přesných záznamech má chybu. Nejsem šestý den po operaci, nýbrž osmý, mám na dnes slíbeno vyndání stehů a na zítra odchod domů. Po krátkém prostudování mé červené složky přiznala omyl, udělala mi radost informací, že výsledky histologie dnes určitě budou, zasedne konsilium, páni doktoři si na mě domluví další strategii, když budu hodná, ona mi osobně vyndá stehy a zítra mohu slavnostně a s fanfárami opustit ústav. S radostným poskakováním jsem ji následovala na vyšetřovnu. Byla rychlá a šikovná, sykla jsem jen jednou, což vzhledem k mému předchozímu varování, že budu řvát jako tur, kvitovala s povděkem.

   Dopoledne jsem byla vyzvána, abych se dostavila na sesternu, že mě tam očekává sám pan profesor, což je tedy velká pocta a mám si pospíšit. Loudala jsem se chodbou a uvažovala, jaké asi jsou výsledky histologie, když se mnou potřebuje hovořit sama hlava místního oddělení a ještě v separé. Velmi brzy jsem měla dostat krásně zabalený dárek ve třpytivém papíře s lesklou mašlí, ukrývající dva páry ponožek. Patolog se laskavě rozhodl, že pod přísným okem mikroskopu žádný nádor, ani jeho nejmenší náznak nevidí. Mé uzliny, děloha, vaječník ani jiný orgán nebyly napadeny a já jsem zdravá jako řípa. Ovšem, byl by tu takový návrh. Vzhledem k tomu, že jsem v břiše nádor měla a to takový, že zhoubný, a to bývají obvykle protivní prevíti, mohla bych zauvažovat nad pozvánkou na několik sezení chemoterapie. Nikdo mě do ničeho nenutí. Pan profesor sám osobně by do toho určitě šel, vrchní sestra, které se sice na názor nikdo neptal, ale měla nutkavý pocit na nevyřčenou otázku odpovědět, taktéž, a předpokládám, že oslovím-li kteréhokoliv zaměstnance na tomto oddělení a v okruhu stopadesáti metrů, budou všichni za jedno. Marně jsem vyzvedávala jeho nedávné sliby - jedna reoperace a odchod. Marně jsem se dovolávala statisticky nízké pravděpodobnosti návratu rakoviny. Tam kde je dnes pět procent, může magická chemoterapie vkrátku vytvořit pouhé jedno. Zásadní rozdíl, opravdu.

   A tak jsem dnes ztratila víru v plané sliby a plně se odevzdala do rukou onkologů. Čeká mě pět ambulantních návštěv, první ještě do konce tohoto týdne, a po nich už nikdy slovo tumor nebo zhoubný neuslyším. To mi nikdo neslíbil, to je mé skálopevné přesvědčení a já nesmím zklamat důvěru, kterou jsem v sebe vložila.

   Aby ten den nebyl tak černý, Matýsek se rozhodl udělat mamince radost. Volal mi J., že poněkud malounko zanedbal dozor nad naším drobečkem, kterýžto se rozhodl, že se na gauči u televize nudí a sám slezl dolů. Čímž upoutal pozornost svého otce, ale ten raději nezasahoval, v očekávání, jaký bude Matyho další postup. Ten, jak tak stál a opíral se o pohovku, došel k názoru, že přeci jen tam nahoře nebylo tak zle a navíc je odtamtud lépe vidět na večerníček. Takže tam prostě zpátky vylezl. Mému životnímu partnerovi spadla čelist a poprosil syna, zda by trik nechtěl zopakovat. Žádný problém. Maťulka prý svou novou dovednost předvádí celkem často, i na vyžádání a s obrovskou radostí nad svými nově objevenými schopnostmi. Je to můj malý superman. J. mi vše natočil kamerou a já se už nemůžu dočkat soboty, mého nového data propuštění, abych tu nádheru na vlastní oči viděla.