Jak jsem se již zmínila, opět nás navštívil zázrak pokroku a dítě se postavilo. Na měkkém podloží a opírajíce se o otcovo rámě, ale dokázalo to. Všichni jsme neskonale šťastní.
O víkendu jsme navštívili rodinu na Moravě. Proběhly pompézní oslavy kulatých i nekulatých narozenin (proč jsme kruci všichni narozeni během tří měsíců? Kde má jeden brát na dárky?) a došlo i na další příjemná překvapení. V sobotu večer byl Matýsek vykoupán, nakrmen a uložen do své modré cestovní postýlky. My dospělí jsme se odebrali slavit do obýváku. Po nějaké době šel J. dítě zkontrolovat, zda spí sladkým, ztlumenou televizí nerušeným spánkem (zlatý dudlík. Ten by byl úplně potichu) a s potutelným úsměvem na rtu mě povolal do ložnice. "No, jen se pojď podívat, matko!" Maty stál v posteli, pevně se držel látkových okrajů, nejistě přešlapoval a křenil se od ucha k uchu. Spadla mi čelist. Fantazie! Bomba! Super! Začali jsme tančit indiánské poděkování za déšť a vykřikovali jsme slova chvály.
Až dlouho poté co jsme se všichni (včetně babičky, dědy, tety a její kamarádky) uklidnili, mi došlo, že "Houstone, máme problém". Dítě je na postýlku už dost vysoké a těžké, nebude pro něj problém přes okraj přepadnout nebo se tak dlouho držíce se okraje houpat, až to celé zvrhne. Musíme něco sehnat. Přilepili jsme se k internetu a začali usilovně hledat nový, nejlépe velmi levný a vysoce kvalitní kus nábytku. Na dotaz "dětská postel se zábranou" nám strýček Google vyplivl mnoho odpovědí, ne všechny odkazy byly použitelné. Cenová nabídka 33 000 se nám zdála příliš, dodací lhůta 7 týdnů až moc. Některé firmy jsme oslovili dotazem, zda lze postýlku upravit tak a tak nebo dodat v jiném dekoru. Většinou se neozvaly. Rozhodli jsme se vyrazit do víru velkoměsta a zkusit renomované firmy obchodující s nábytkem.
Hned v pondělí jsme si s J. dali sraz na okraji Prahy a namířili si to do Stodůlek. Jelikož jsme Ikeu odepsali jako první (příliš nízká zábrana), nechali jsme se zlákat "tatata reklamou". Prodejna je velmi lehce dostupná, parkovacího místa habakuk (už to nás mělo upozornit), ale výběr poněkud chabý. Po sedmém kolečku v dětském oddělení, kdy mé opodpatkované nožičky křičely po pár minutách klidu, jsme se konečně rozhoupali pro jeden díl z patrové postele, sice v bílém, ale s vysokou zábranou a hlubokými šuplíky. Paní byla ochotná, nabídla nám dokonce i přírodní dekor, a že to půjdeme sepsat. V tom samém okamžiku spadl systém. Příjemný hlas z reproduktorů sice hlásal, že došlo k menšímu výpadku a že se omlouvají, ale nám začala docházet trpělivost. Pohár přetekl ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že dodací doba je 9 týdnů. Poděkovali jsme a vypadli.
Po cestě domů jsem se J. optala, zda by se mnou ještě nenavštívil malou místní prodejnu v našem městečku. Že jsem kdysi viděla leták, na němž byla postel, která vpodstatě splňuje všechny naše požadavky. Souhlasil a dobře udělal. Jen ji v obchodě zahlédl, nadšeně zakřičel "To je ono! Sem jsme měli jet hned, ne se courat Prahou!" A bylo. Zaplatili jsme zálohu, J. si vybral ještě několik polštářů v poněkud vykřičených odstínech, prý "aby to bylo veselejší" (říkám jim barevný cirkus, a žiju v hrůze, že v takovém duhovém pelechu Maty nebude chtít spát) a začali jsme se těšit, že za 14 dní, maximálně tři týdny nám nastane nádherné období plné hrůzy z toho, že robátko nepochopí, k čemu zábrana slouží a bude si systematicky otloukat tělo o podlahu.
Matce přírodě, Prozřetelnosti, Bohu, autopatii i homeopatii jsem neskonale vděčná za pokroky našeho Matýska, ale do háje zelenýho, jak se s tím mám vyrovnat a nebát se usnout?
Mamino,hi:-).Maty je šikulka a určitě Tě brzy překvapí svou šikovností.Myslím v dobrém:-).To zvládnete.
OdpovědětVymazat[1]: Dík, Miško, vypadá to, že jsme zase o level výš, právě jsem ho načapala stojícího u gauče. To už fakt není sranda, on neumí padat :-)))
OdpovědětVymazat