Jsem sběratelkou kočárků. Za dobu co je Matýsek na světě mi jich prošlo rukama neskutečné množství. Některé, a díkybohu většina, jen v prodejnách, některé jsem dostala na procházce do ruky, abych mohla pět slova chvály a obdivu, některé jsem koupila, přivezla domů, abych je po pár měsících vynesla v zubech a předala šťastné nové majitelce.
Se svým koníčkem jsem začala v září 2006, když mé obří bříško naznačovalo, že by byl čas poohlédnout se po něčem bytelném, do čeho by se dal jeho obsah v prosinci vysypat. Na doporučení kamaráda z práce jsme vybrali DorJan Crosscountry. Krásný, čtyřkolový kočárek - klasiku v cihlové barvě. 3 měsíce jsme se jím nadšeně kochali v předsíni a těšili se na zimu, až do něj našeho drobečka položíme a začneme brouzdat sídlištěm a okolními hvozdy. Zklamání přišlo téměř okamžitě. V březnu nám začala docházet trpělivost s věčným samovolným zatáčením, kdy řidič musel v pravidelných tříkrokových intervalech směr jízdy poopravit. V záručním listě jsme se dočetli, že je to problém běžný a častý, ovšem není na závadu. Jen ať si to výrobce zkusí. Odvezli jsme kočárek k reklamaci, a když už jsme tak učinili, nechali jsme opravit i pár dalších drobných vad, jako utrženou slídu na stříšce a cvočky na tašce a ještě asi 10 dalších "drobností". Při pohledu na popsanou žádanku nám došlo, že se s krásným vozítkem v brzké době rozloučíme. Prodán byl hrubě pod cenou sympatické mamince tehdy v 6 týdnu těhotenství, která se už taky nemohla dočkat.
Následovala modrá nádhera polské výroby zvaná Firkon 3air. Trojkolka se zdvojeným předním kolečkem pro lepší ovládání. Nevím, co tím chtěl výrobce říci, ale tenhle systém nás trápil několik dlouhých týdnů, kdy si kočárek dělal naprosto co chtěl a my posilovali paže, záda a někdy i nohy ve snaze s ním otočit nebo najet na chodník. Jak se říká - ten letěl. Prodán po měsíci užívání za méně než polovinu, hlavně aby byl z domu.
Konečně se na nás usmálo štěstí a trefili jsme do černého. Oba kočárky nás stály tolik, že jsme se rozhodli investovat a po dlouhém přemýšlení, surfování po internetu a otravování maminek se zkušenostmi jsme sehnali švýcara mého milovaného fantastického - Herqules 6spin v pískové barvě. Je to náš miláček. Jezdí 3 roky bez závady, to, že jsem si při stěhování potrhala molitan na rukojeti byla čistě moje chyba a omlouvám se mu za to dodnes, byť jsem ho dala "přemolitanovat" asi 2 hodiny poté co se to stalo. Aby byl můj mazlík "zase jako novej".
K Herqulovi jsem přikoupila Bebe confort golfky, abych měla něco lehkého do autobusu. Jen jako doplněk a dávám pozor, abych naši limuzínu moc nezanedbávala a oba kočárky pravidelně střídala.
Ovšem jak běží čas, dítě roste, těžkne a odmítá používat vlastní nohy, nejspíš, aby si je takhle zčerstva neošlapalo, byli jsme donuceni najít něco většího. S hrůzou jsem zjistila, že na nás už zbyla jen radost zvaná Zdravotní kočárek. Při pohledu na nabídku trhu se mi dělalo nevolno. Neforemná, velká, vcelku špatně ovladatelná obrovská vozítka v nepěkných barevných kombinacích mi způsobovala žaludeční neurózu. J. se optal v pojišťovně, jakéže máme šance dostat od nich korunku nebo dvě, když si firmy za pomůcky pro handicapované účtují takové sumy. Pojišťovna se netvářila nadšeně, ale oproti žádance z neurologie a faktuře příslíbila pustit chlup.
A pak jsem potkala Chariota. Nádheru v hodnotě mého měsíčního platu, která nemá s postiženými dětmi nic společného, přesto je schopná a ochotná vozit naši lenoru až do alelujá, páč uveze 45kg a dítě do 5-6 let. Dá se s ní chodit, běhat, jezdit na kolečkových bruslích, na běžkách, dá se přimontovat za kolo, prostě jeden se může vyřádit do zblbnutí. Dlouho jsme se nerozmýšleli, rozbili prasátko, spočítali drobné a přihodili většinu našich účtů, objednali a týden se těšili jako malé děti. Kýžený den přišel, autíčko PPL nám přivezlo ohromnou krabici a my si začali užívat. Kočárek neváží ani 10 kg, je ovladatelný jednou rukou i s Matýskem uvnitř, k čemuž má dokonce uzpůsobená řídítka, má slunční clonu, moskytiéru i pláštěnku, je šedooranžový a nemá chybu. Já ho miluju, J. se líbí a Maty si ho užívá.
Doufám, že tenhle bude jeho poslední a pro sestřičku mám slíbenou Libertu z půdy. Mé sběratelské vášni bude učiněno za dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat