Nedávno jsem narazila na příšerný článek na novinkách o tom, že mládí končí ve 35 letech. Angličani se museli zbláznit. Že bych za 4 roky vstoupila do "středního věku"? A to jako jak? Já plánuju další děti, a to hned několik, jedináček je na nic. To znamená nějaké období "snahy", párkrát po devíti měsících těhotenství, taky by nemusely přijít rok po sobě, abych si mohla trochu oddechnout.... no to je plán na desetiletku!
Teď jsem začala se snowboardem. Sice ne moc šťastně, semtam to nevydrží některá kost, ale to je nepodstatný detail. Hlavní je, že mám snahu. Musím se na tom někdy naučit jezdit - skákat - dělat vylomeniny. To se za 3 sezony nedá stihnout.
Zhubla jsem, obnovila šatník, nakupuju div ne v sekci pro náctileté a za pár let bych se měla vzdát svých hlubokých dekoltů a šatů bez ramínek a místo toho shánět kloboučky a boty s nízkým podpatkem. Zbavit se ve skříni červené a lila a spokojit se s barvou kafébraundozelena. Své minisukně rozdat po "mladém" příbuzenstvu a nahradit je pytlem, který mi zakryje kotníky a odhalí mé důchodcovské ortopedické boty. Ha. Jen přes mou mrtvolu.
Ne, že bychom byli přímo chudí, oba pracujeme, výplatu nosíme vcelku i slušnou, ale taky jako vesměs každá mladá rodina máme půjčky a hlavně s námi bydlí Hypotéka. Ta z nás každý měsíc sosá nemalý peníz víceméně jen na úroky a odstěhuje se, až nám bude kolem šedesáti. To si mám ještě víc odtrhovat od úst a už teď začít spořit na důchod? Když budu za pár let "stará"?
Můj kamarád, lehce přes 40 by se téhle studii vysmál do monitoru. Říká se o něm, že je těkavý jako plyn. Člověk má opravdu malé šance, že ho potká na jednom místě dvakrát za sebou. Je pořád v pohybu, pod heslem Carpe diem - Užij dne. To je můj člověk. Tyhle typy, a doufám, že až mně bude lehce přes čtyřicet, budu k nim patřit, budou muset jednou odchytit, připoutat k židli a vysvětlit jim, že jak jednou člověk překročí osmdesátku, jsou některé činnosti fyzicky nemožné.
Pokud jde o mě, já do "středního věku" nevstoupím nikdy. Puberta se mě bude držet do pětašedesáti a pak mě J. zavře do domova důchodců, aby měl doma konečně klid.
Můj s tím článkem taky včera přišel. Chvíli jsme to řešili, neb my už to mládí bohužel máme pryč, zjistili jsme, že se s tím stejně nedá nic dělat a šli jsme se věnovat důležitějším věcem (M. si otevřel pivo a já zbodla kus nanukáče).
OdpovědětVymazat[1]: Jak já to vidím, vyřešili jste to bravurně
OdpovědětVymazat