Dnes jsem zapomněla dát Matýskovi do aktovky oběd. Odjel do školy bez něj. Takže jsem se hned po snídani pěkně projela zmrzlou krajinou, ve zmrzlém autě, se zmrzlým Šimonem.
Dnes jsme málem zapomněli vyvézt popelnici před branku, tedy chybělo málo a odpadky, které byly ještě minulý týden potravinami, ale teď už nejsou, věřte mi, s námi zůstaly další týden. Kam bychom celou tu dobu odkládali jejich následovníky, to nevím, to nevím, to nevím.
Dnes J. zapomněl, že píše desetiminutovku s kamarády ze školy a málem přišel pozdě. Taky zapomněl kam si dal pas a to jsem mu dala tak trochu sežrat.
Dnes pan K. zapomněl dát svému synovi slušné kalhoty do školy, tedy se po telefonu křičelo. Ale nevadí, pan K. si nakonec poradil a malý K. nemusel trávit den ve školce v oteplovačkách. Bylo by mu vedro a asi by to tatínkovi nezapomněl ještě dlouho.
Před pár minutami pán, který slíbil, že mi za chvilku stoprocentně zavolá, zapomněl a nezavolal. Je to mrzuté, neboť kvůli tomu budu muset telefonovat já jemu a budu vypadat jako stíhačka. To se mu potom bude vestavovat lednička jedna báseň.
Když jsem byla malá, pořád jsem někde něco zapomínala. Klíče, čepici, peníze na oběd. Máma kvůli tomu šílela (tehdy jsem se jí divila, dnes už mám víc pochopení) a křičela na mě "Probohaživého jak jsi mohla nechat v kině šálu?!" a já měla sto chutí jí odpovědět: "Jedoduše, mami. Prostě jsem si ji svlékla a pak jsem ji tam nechala ležet." ale raději jsem to neudělala, protože ta facka by pak určitě bolela o mnoho víc.
Říkali mi, že jednou takhle zapomenu někde vlastní hlavu. Moc dobře vím, že mají pravdu. Má demence spolu s raným Alzheimerem se den po dni zhoršuje. Jednoho dne se probudím a do krku mi potáhne. Pak si budu jako ta moje máma říkat "Probohaživého, kde jsem tu hlavu nechala a proč jsem ji neměla umytou?!"
Žádné komentáře:
Okomentovat