Nudím se.

Nudím se.

Není škola.

Jak říká matka, jsou prázdniny.

Nemám prázdniny rád,

protože se nudím.

Ráno mě nikdo nebudí, chybí mi ten šrumec, když se nás oba máma snaží zároveň vytáhnout z postele, obléct a nakrmit.

Vstávám sám a nikdo nikam nespěchá.

Někdy jdu na zahradu.

Tam se taky nudím.

Někdy koukám na televizi, to se nudím míň.

Někdy si s náma máma hraje, to se sice nudím, ale dělám, jakože ne, aby měla radost.

Minulý týden byla sranda, to jsem se šel nudit k sobě do pokoje.

Jenže mě tam našel brácha.

S bráchou se nudí blbě, vymýšlí kraviny a oba se jim pak smějeme.

Tak do něj aspoň kopu. Jen tak malinko, jakože sranda. Máma je z toho hysterická a to je pak sranda doopravdy.

To pak kopu do ní.

V takových chvílích mi říká malej prevíte, ale prý to nemám nikde vyprávět.

Nudím se.

Abych se tolik nenudil, vzali mě na prázdniny.

To byla legrace, ale trvala jen chvilku. Napočítal jsem šest výletů a tři bazény. To je málo.

Když jsme se vrátili, zase jsem se začal nudit.

Máma si toho všimla a vzala mě na další výlet.

Mě i bráchu.

Od té doby jsem se přestal nudit o dopoledních, páč furt někam trajdáme.

Byli jsme v muzeu, kde byla auta.

Pak jsme byli v muzeu, kde byla starší auta.

Příští sobotu prý pojedeme do muzea, kde budou úplně nejstarší auta na světě.

Začíná to být nuda.

Byli jsme na hradě, na hradě a na zámku. Tam měli schody a tak jsme si dali jen kafe a pribiňáka. Máma měla kafe, my s bráchou toho pribiňáka.

Byli jsme v ZOO. Křičel jsem na opice a ony mi to vracely. To jsem se fakt nenudil a Šimon si málem pročůral plínku smíchy.

Výlety mám rád, nuda je při nich trochu snesitelnější.

I když dneska jsem se nudil hodně.

Máma zabloudila autem. Myslela si, že to nevím, ale když jsme už potřetí minuli benzínku s modrou cisternou, věděl jsem, že je ztracená jako Goro před Tokiem.

Když dobloudila, vyndala nás z auta a posadila do kočárů.

Byl jsem zvědavý, co to tentokrát bude. Tipoval jsem rozhlednu, i když nám máma vysvětlovala, že když je na nás sama, nemůžeme chodit do kopců. Prý nás neuveze.

Vyjeli jsme z parkoviště, obešli obecní úřad a před námi stál kopec.

Začal jsem se smát.

Máma řekla, abych se přestal chechtat, že prý kopec nekopec, nahoru nás dostane, i kdyby nás měla nést v zubech.

Při té představě se začal smát brácha.

Nakonec to máma vzdala. V půlce kopce začala funět jako parní lokomotíva (vím jak funí, byli jsme v muzeu), málem mě pustila a řekla, že tohle teda fakt nepude.

Když jsem viděl ten kopec pod námi, přestal jsem se nudit.

Shora to vypadalo, jakože je pod námi kolmá stěna.

Máma to naštěstí zvládla a domů jsme dojeli komplet.

Byl jsem rád a na rozhlednu už nechci.

Raději se budu nudit doma.