Rok 2016

A je to tady. Poslední den v roce. Bůhvíproč má člověk pocit, že dnes všechno končí a co se doteď nestihlo už nebude. Zítra se začíná od nuly, s čistým štítem, stanou se z nás tabuly rasy /a včíl mudrujte!/.

Není tomu tak. Vše, co nám zbylo z roku starého i těch minulých si s sebou neseme dál. Všechny viny, omyly, trapasy, výhry, úspěchy, šťastné konce, celou tu hromadu slz i štěstí máme v batohu na zádech a není na světě síly, kromě milosrdné sklerózy, která by nás jich zbavila. Bohužel a bohudík.

Je čas udělat resumé. Jaký byl ten předešlý rok? Přežili jsme, tedy úspěšný. Byl fajn. Moc se neumíralo, jak kde, na svět přišlo pár nových dušiček, někdo vyhrál ve sportce a někomu velká voda vyplavila kůlničku na dříví. Pořád se něco dělo.

A pak tady máme předsevzetí. Má oblíbená část. Musíme si slíbit, přísahat, podepsat krví, že přestaneme kouřit, začneme běhat a budeme šťastní a spokojení. Hlavně pozitivně. Musíme sami sobě namluvit, že v tom příštím roce se z nás stanou lepší bytosti. Nebudeme oškliví na bližního, shodíme pár kilo, nebudeme vysedávat u počítače, vylepšíme si CV /čti sí ví, curiculum vitae je evidentně přežitek/, nebudeme křičet na děti a naučíme se luxusní roast beef, aby měl manža radost.

Dlouho jsem dost marně přemýšlela, co bych si měla předsevzít já. Abych měla nějakou inspiraci, optala jsem se zřítelnice oka mého, co si do vínku dal on.

Tak prý:

"Zhubnout, mít prachy, naučit se anglicky, dodělat školu, naučit se programovat, děti mám, zdraví nepotřebuju. /Mno, tak to nevim. PP/"

Přemýšlím, co tak asi zbylo na mě.

Dobře. Přestanu řvát na kluky.

Dá-li bohyně rozbitých šuplíků, přestěhujeme se.

Pravidelně si vsadím sportku, abych jako šla tomu štěstíčku trochu naproti. Tak určitě.

Naučím se cizí jazyk. Třeba španělsky.

Nezapomenu zalívat orchidej. Když už byl někdo natolik bláhový, že ji daroval mně, známé vražedkyni pokojových květin, je potřeba zachovat dekórum a život té krásné květiny.

Každý den ustelu všechny postele.

Nebudu utrácet za blbosti.

Začnu zase běhat.

Budu utírat prach na lednici.

Nikdy nezapomenu otočit stránku kalendáře.

Budu si přát, aby na světě zavládl mír.

A teď vážně:

Budu milovat a hýčkat své děti.

Budu milovat a hýčkat svého muže.

Budu milovat a hýčkat sebe.

Budu.

Tak nějak mám pocit, že tohle stačí. Bohatě.

Všem čtenářům i čtenářkám přejeme, aby jejich předsevzetí, jakkoliv těžká, složitá či fantastická, došla svého naplnění. A aby ten následující rok, 2016, byl šťastný, krásný, úspěšný, hlavně všechno ostatní, jen ne smolný.

PP, J., Máťa a Šimonek