Do pekla

O tom, jak vypadá kauflandský důchodc... seniorský čtvrtek vám tady vykládat nebudu. Jednak modří vědí, za druhé na toto téma jsem si tu plácala játra hned několikrát a začíná to být nuda. Každopádně od jistého nákupu několik měsíců, možná dokonce let tomu vím, že to byl poslední čtvrtek, kdy má noha překročila práh prodejny tohoto obchodního řetězce. A tak jsem tam poslala J.

Poslední dobou mi leze na nervy, neuklízí po sobě hrnek od ranní kávy, pročež jsem logicky došla k závěru, že návštěva devátého kruhu pekla bude dobrou lekcí a ukázkou mé nadpozemské síly. Jednoho dne, totiž přinesl domů leták, ve kterém byl obrázek zboží, po němž jsem okamžitě zatoužila. Mechanický zametač. Sice máme doma takovýchto a podobných udělátek přehršel, ale některá jsou velmi primitivní (koště) a jiná rozbitá (ruční vysavač nejmenované české značky, kterou si už nikdy, přísahám NIKDY nekoupím). Zametač měli v Kauflandu o polovinu slevněný, tedy cena za pár kousků slepeného plastu, jež se rozpadnou 2 dny před vypršením záruční doby, mi přišla více než rozumná. Ovšem, věděla jsem, že nejsem v této lokalitě a jejím okolí jediná, zametač za půlku budou chtít všichni. K mému velkému údivu se láska mého života přihlásila k riskantní akci dobrovolně a s úsměvem na rtu. Opravdu tehdy řekl "Já tam v ten čtvrtek sjedu." /sic!/ Namítla jsem, že jde o Čtvrtek. TEN Čtvrtek. Nechápal. Vysvětlila jsem mu princip tohoto dne v Kauflandu. Vytrvale si stál za svým. Používal argumenty, že pojede do pobočky na samém okraji města, špatně dostupné, kam důchodci a matky s kočárky nedošáhnou. Samé nesmysly. Mně neposlouchal. Když to tak po sobě čtu, on si o to, co následovalo vysloveně říkal. Ještě jsem jej prosila, aby i když mu má žádost připadá neskutečně hloupá, navštívil obchod co nejdříve ráno. Otráveně obrátil oči v sloup, ale slíbil.

V brzkých odpoledních hodinách, evidentně hned po tom, co po náročné akci v devět ráno popadl dech, mi zazvonil telefon. Jeho hlas zněl jako z velké dálky a přísahala bych, že se mu ještě lehounce třásl. "Neumíš si představit, co se tam dělo, ženo." Ano, umím.

"Nebylo kde zaparkovat." Jistěže.

"Nebyly vozíky." Logicky.

"Nebylo možno projít mezi regály." Jako obvykle.

"U přepravky s bramborami stála fronta." Byly-li ve slevě...

"Když jsem natáhl ruku po poslední krabici zametače, práskla mě přes ni seniorka holí. Ubránil jsem se." Chudáček můj statečnej.

Spolkla jsem své "já jsem ti to říkala", potrestaný už byl. A později se ukázalo, že jsem udělala dobře, můj hrdina přinesl domů krásnou, malou, zelenou krabici, ze které vyndal a střelhbitě smontoval maličký, roztomilý zametač, jež se okamžitě začal krmit pro něj připravenými drobky u kuchyňské linky. Sice už jsou pro nás kauflandské čtvrtky definitivně tabu, ledaže by se uvolilo některé z dětí, ale J. si začal uklízet hrnek od kafe a já mám novou hračku na úklid.