Co s nimi?

Mám své vlastní soukromé vnitřní hodiny. Tím se nechlubím, pouze konstatuji holý fakt. Každý je má. Jen ne každý na ně věří. Dle mého skromného názoru je to chyba, ale budiž. Když jsem svůj problém, který tu hodlám velice dopodrobna rozebrat (ale no tak, netvařte se), přednesla své lepší polovici, upřímně se rozesmál a pronesl něco o budíku vedle sleziny. Je to ignorant a jednou sejde ze světa nepěkným způsobem. Každopádně. S hodinami uvnitř mého vědomí, mé dušičky, mého vnitřního já, jsem se naučila zacházet dávno tomu, ještě v pubertě. Byla to legrace. Když jsem si šla lehnout, představila jsem si čas, ve který se chci vzbudit a bylo to. Výhoda tohoto budíku je, že vaše tělo o něm ví a naprogramuje podle něj i spánek. Nevzbudíte se uprostřed REM ani RAM fáze, natož lehce erotického snu, který zahrnuje vás, opáleného vazouna a lesbická dvojčátka, nezávisle na tom, jakého pohlaví či preferencí jste vy. Prostě v kýžený čas otevřete oči a vyskočíte z postele jako veverka na pérko, čilí a způsobilí podat adekvátní výkony.

Nikdy jsem se ale na své vnitřní hodiny stoprocentně nespoléhala, vždycky jsem si vedle nich nastavila mechanickou nebo elektronickou klasiku. Jednak jsem se ještě nenaučila pracovat s letním a zimním časem, jednak pořád podléhám dojmu, že není nad technické výdobytky moderní doby a že kusy plechu, třískající o sebe sedm centimetrů od vaší hlavy ještě nic nepřekonalo.

Svého "budíka" využívám hlavně v případech, kdy vím, že ráno vstávám do práce, tedy v nekřesťanskou hodinu, a přesto se mi u počítače/ televize/ partie Carcassonnne sedí příliš dobře na to, abych šla zavčasu spát. Dlouho po půlnoci balím papírové čtverečky zpátky do krabice a přemýšlím nad nespravedlnostmi světa, jako třeba že bez práce nejsou koláče. A v těchto případech nastavuju mobil, mechanický budík, elektronický budík, Šimona a hlavně své vnitřní hodiny, aby mě tito všichni ráno OPRAVDU probudili.

Konečně se dostáváme k avízovanému problému. Mé vnitřní hodiny se předbíhají o celých patnáct minut. K smíchu, zdálo by se. Ale ono není. Když někdo má otevřít své znavené a nevyspalé oko několik minut po čtvrté, kdy i ti ptáci uvažují, že by si dali ještě veršíček, končí veškerá legrace. Potřebuju velice nutně vědět, jak to spravím. Počítám, že tady hodinář nic nezmůže, z lékařské obce by pomohl možná jen psychiatr, pochybuju, že kdokoliv z alternativců by věděl co s tím. Co s nimi? S mými pokaženými vnitřními hodinami.

Uvítám jakýkoli nápad,

Vaše zoufalá, nevyspalá Prdlá Prvomatka.