Hádanka

Původní verze: Stojíte u přívozu, máte s sebou kozu, vlka a hlávku zelí. Otázka zní: kde a jak jste k té trojici přišli?

Ne, to byl jen nejapný vtípek. Teď vážně: máte kozu, vlka a hlávku zelí, do loďky se vejde jen 1ks a nikdy nesmíte na břehu nechat vlka s kozou nebo kozu se zelím.

Neřeknu vám, jak na to, ale řešení je strašně složité, komplikované, velmi náročné na čas, benzín do lodičky a vaši trpělivost.

Já mám nyní k dispozici svou soukromou, inovovanou verzi. Máte chlapa v nejlepších letech, dvě děti, žádné auto, trčíte v nemocnici a musíte jedno z dětí odvézt pryč, kam jen libo a to tak, aby obě děti byly neustále pod dozorem dospělé osoby. Ne, manželku k dispozici nemáte, ta si válí šunky na školení kilometry a kilometry daleko. /filutové, kteří právě vyplivli otrávené "některou babičku" si můžou nechat leda tak zdát./

Šimonka vyrazili z naší zdravotnické instituce pro těžkou rýmičku, brutální kašlíček a vůbec celkovou opotřebenost, unavenost a uplakanost. Oficiální verze zní "aby nenakazil ostatní děti", pravda je, že po čtyřiadvaceti hodinách pobytu ho tam měli všichni plné zuby. Šikovný kluk je to. Zajímavým faktem je, že mnou tolik vyprosíkovávaný, vyžadovaný a vytoužený ambulantní pobyt, který nikdy nebyl možný, není možný a nebude ani za sto let k dispozici, je najednou tady, živý a zdravý.

Ale budiž.

J. se ukázal v barvě a jako frajer, vítězně odešel středem. Sbalil velmi nemocinkatého Šimonka (kterému se záhadně ulevilo deset vteřin po projití nemocniční branou), pustil Máťulkovi pohádky, nechal ho sestrám napospas a jal se objíždět chůvy, kteráže by byla ochotna, vzít si takhle po ránu, doslova z minuty na minutu na krk nemocné mimino na zatím dost nejasně určenou dobu, do puberty nevyjímaje. Naše milovaná, zlatá, stříbrná, diamantová paní Š. byla tak laskavá, že se našeho skorosiroty ujala, nechala si ho nastěhovat do chalupy s balíkem plenek, igelitkou tepláků a nudlí u nosu a se slovy "až začne brečet a nebude chtít přestat, přijeďte si", vyprovodila mého muže zpět za branku.

Mezitím jsem se stihla vrátit z druhého konce naší země do nemocnice, kde jsem naprosto opačně svému očekávání našla spokojené, klidné dítě, upřeně sledující 25. díl Shreka (pořád jednička, 3 dny v kuse). Dostala jsem od sestřiček náležitě vyčiněno, co že jsem si to dovolila, odjet a nebýt, ale ničeho jsem si z toho nedělala, poněvadž JÁ nejsem ta, která na pozvánku k pobytu napsala s doprovodem - ubytovna.

Řešení mé hádanky je naprosto jednoduché: zavolejte své ženě a optejte se jí, jak postupovat.