Brýle zvané sluneční

Jedná se o speciální poddruh tohoto módního doplňku, brýle sluneční do auta. To jsou takové, které nemusí nadělat moc parády, ale nesmí přes ně svítit slunko. No dobře, jeden by v nich neměl vypadat jako přerostlá moucha nebo jako vytržen z roku 1983, přesto základním účelem je vidět toho cyklistu dřív, než váš spolujezdec otevře dveře, poněvadž vy jste ho minuli.

Ty první si pamatuju velmi dobře, na jejich výběru jsem si dala hodně záležet. Hlavním kritériem byla ZNAČKA. Vyhrály to Polaroidy, stály mě půlku mého nástupního platu a měly trvanlivost asi 4 měsíce. Buď jsem je prodala zapadlé pod sedačkou spolu s felicií do bazaru (vědět to, cena toho vraku stoupla dobře o třetinu) nebo dostaly nožičky a odstěhovaly se do Košic. Jsem chronický ztráceč, proto mě nastalá situace ani nepřekvapila. Ano, upustila jsem slzu, ale příští léto jsem se s entuziasmem sobě vlastním poohlížela po náhradníkovi. Nevím, jestli toho roku slunce nesvítilo, nebo nešajnilo dost prudce, ale koupě nových brýlí do auta mi zabrala hned několik let.

Když jsem konečně dospěla k logickému závěru, že stínítka ve většině typů vozů na našem trhu jsou dělaná na chlapy o výšce nejméně metr osmdesát, díky čemuž my, malá píva s tou hračkou můžeme verglovat na všechny strany, ale stínu moc nezískáme, tedy je potřeba si pomoci, rozhodla jsem se, že není potřeba investovat tolik, za něco, co se mnou zůstane tak krátkou dobu. Obchod s módou New Yorker. Dostala jsem na ně i prďácký pytlík. Pořád je mám. Někde jsou. Přísahám, že jsem je určitě zahlídla v zimě 2011, když jsem hledala Matyho sněhule.

Globální oteplování je nemilosrdné, zimy čím dál kratší a světlejší, je potřeba podniknout kroky. Vloni jsem si koupila speciální rozjasňující polarizační brýle s UV filtrem speciálně pro řidiče, slavnostně je vyndala z krabičky a s ještě větší pompou vložila do speciální brýlové přihrádky na stropě Arthura. Aby bylo VŠEM členům rodiny jasno, velice nahlas jsem prohlásila, že si tuto speciální brýlovou přihrádku zabírám na své speciální polarizační brýle. Všichni členové s úsměvem na líci chlácholivě odvětili, že oni sluneční brýle nenosí, poněvadž mají dioptrické ztmavovací a ty si nikam ukládat nepotřebujou, páč je mají imrvére na nose. Dobrá tedy. Byla jsem se sebou velmi spokojená až do doby, než jsem usedla do Fišty. Tehdy poprve mě napadlo, že někde v systému je chyba. Jelikož jsem člověk veskrze líný a zapomnětlivý, tisíckrát jsem si přikázala jít si do kombíku pro brýle, abych se sama na sebe tisíckrát vyflákla a dál si hrála se stínítkem ve Fiestě. Když jsem po nějaké době přesedla zpátky do Arthura, přihrádka zela prázdnotou.

Zaskřípala jsem zuby, vběhla do Lidlu a koupila první krám za 74,- ká, který se dal při troše dobré vůle použít. A ne, v žádném autě už je nenechám. Budu si je pěkně poctivě ukládat po každé jízdě do kabelky, takže je budu mít POŘÁD při ruce.

Dnes jsem jela autem. Slunce vyšlo 05:04 a od té chvíle svítilo a svítilo. Netřeba podotýkat, že jsem měla namířeno na východ. A s sebou úplně jinou kabelku.