Takový šikovný chlapeček a tak hloupá máma

Všichni notoricky známe příběh o děvčátku, které vymyslelo, jak osvobodit kamion uvíznutý v tunelu tím, že se mu upustí pneumatiky. Z historky vyplývá jednoznačný závěr, že dospělí jsou blbci, kam bychom to bez dětí, jež znají ta nejjednodušší řešení, byli bývali dopracovali. Dnes jsem si toto ověřila na vlastní kůži a řeknu vám, bolelo to, bolí to a ještě dlouho to mou pýchu bolet bude.

Ježíšek nám přinesl vysavač. Krásný, moderní, extrémně tichý vysavač, příjemné čokoládové barvy, nízké ceny a mnoha a mnoha vesměs nepoužitelných funkcí. Od pračky chci, aby prala. Od telefonu, aby se z něj dalo volat, parní čištění a aplikaci s červíčkem vykřikujícím "Dobré ráno, líná larvo!" považuji za nevyužitelný bonus. U luxu očekávám, že bude luxovat. Hromádka filtrů, nástavců, přípojek, hadiček a jiných udělátek ve mě většinou vzbuzuje odpor k této domácí práci, jelikož si při pohledu na ni uvědomím, kam všude se já s jedinou používanou vysávací hlavicí nedostanu.

Dnes máme duben, to znamená, že ježíškový dárek používám pomalu pátý měsíc, jednou týdně, to máme bratru dvacet případů. Jsem s ním navýsost spokojená. Vysává. Činí tak velmi tiše a velmi kvalitně. Je lehko ovladatelný a má úplně strašlivě dlouhou šňůru k zásuvce, což znamená, že po letech konečně nemusím přepojovat kabel v každé místnosti, v obýváku dvakrát. Jediná, opravdu jediná malinká vadička, která by se mu dala vytknout je, že za horní držadlo se trošičku špatně přenáší. A i tahle chybka se mi zdá být zaviněna spíše mýma nešikovnýma rukama, než vývojáři ve Stockholmu. Prostě ten úchyt funguje, ale kdyby byl někde na těle přístroje třeba ještě jeden, třeba větší, třeba maloučko ergonomičtější, stal by se náš vysavač absolutně bezchybným vítězem olympiády elektrospotřebičů.

Je tomu několik minut, kdy se náš druhorozený, který se ještě neumí najíst sám lžičkou, aniž by ušpinil sebe, stůl, podlahu, mě, kočárek před bytem špagetami, vydal na průzkumnou misi do šatny. Po Matýskově pokoji, koupelně a WC, je to poslední "místnost", kterou ještě neprobádal. A asi ho čekalo nemalé překvapení, když zjistil, že šatna se vypíná více do výše než do prostoru a ty nejzajímavější kusy, jako krabice od bot a pytle s jeho starým oblečením, se nacházejí až úplně nahoře. Tak tedy, Šimonek dorazil do šatny a po několikerém důkladném rozhlédnutí se na všechny strany se rozhodl, že nejlepší bude začít s likvidací u J. bot. V čemž mu ovšem bránil náš starý známý vysavač. Tiše jako myška jsem stála za rohem a sledovala, jak si s nečekanou patálií mimino poradí. A měla jsem opravdu na co čumět. Chvíli lux pozoroval, jestli si tento svou situaci nerozmyslí a neuhne se sám. Když se tak nestalo, natáhlo dítě ruku, odněkud z přední strany luxu vyčarovalo nádhernou, velkou, od pohledu velmi příjemnou rukojeť, popadlo ji a zatáhlo. Vysavač ustoupil o požadovaných 15 centimetrů a Šíma se lačně vrhl na tátovy polobotky.

Neumí spočítat, kolik je jedna hračka a jedna hračka. Když mu přikážu, aby udělal na tetu pápá, vykouzlí široký úsměv a nadšeně zatleská. Ale byl to on, kdo mě naučil, jak se správně přenáší náš nový vysavač, protože až na mě, ÚPLNĚ KAŽDÝ ví, kde mají luxy držadla.