Hejt #4: Zaschlé chemikálie

Sekundové lepidlo je kapitola sama pro sebe. Naprosto chápu, proč se prodává ve 2ml tubičkách. Člověk z něj stejně vypotřebuje jen první tři kapky na ouško u hrnku, pak to svinstvo zaschne a může se to celé vyhodit. Slepených prstů a upatlaných povrchů kuchyně, koupelny a bůhvíjakých dalších místností a bytových prostor má za sebou každý celou řádku, co si budeme povídat. Zuby už jsou o něčem jiném, pravda, ale jsou i horší způsoby jak si dokázat hloubku (ne výšku, pozor!) svého IQ.

Já.

Naše kuchyně dnes po ránu.

Špinavá varná deska.

Pixla s Cifem.

Teď si nejsem moc jistá, jestli má ještě cenu, abych pokračovala ve vyprávění.

Napůl spící jsem uvařila miminu přílohu k obědu, čaj a postavila na mléko, připravila si svačinu do práce a došla k závěru, že naši báječnou hlídací paní k takovému svinčíku, jaký se nacházel na našem sporáku, prostě pustit nemůžu. Sáhla jsem za dřez a pokusila se na hadřík vymáčknout kapku čistícího prostředku. Nic. Otočila jsem nádobku víčkem vzhůru a zatřásla. Pořád nic. Zaostřila jsem a koukám na tu souvislou bílou vrstvu, pevně překrývající ústí lahvičky. Sakra, kterej blbec to nechává pořád otevřený?! (Já. Cifem u nás čistím jedině já.) Naštvaně jsem nádobu zmáčka. Pořádně. Bohužel, úspěšně.

Poprskaná od výstřihu po vlasy, vrhla jsem se ke dřezu a začala vymývat oči. Myslím, že jsem žádný velký zásah nedostala, ale mé hysterické já se probudilo, protřelo si oči, protáhlo záda, otevřelo pusu a začalo ječet. Od té doby, jsou to tři hodiny, ještě nepřestalo. I když kolem mně prošla má fantastická, klidná, inteligentní skála, která na mé stesky pronesla něco o houpacích koních, přečetla si návod, optala se mě, zda jsem použila vodu a v klidu si odkvačila vyčistit zuby. A tak si tady sedím, nejspíš slepnu a přemýšlím, že budu muset najmout někoho šikovného a zodpovědného na úklid, nebo celá naše rodina pojde na neskutečný bordel.