Hejt #3: Oživlé mrtvoly

Zhlédla jsem hodnotný kinematografický počin. Světovou válku Z. Nechte si ty protáhlé obličeje, čtěte dál.

Mám ráda sci-fi. Každý máme v oblibě nějaký ten více či méně pokleslý žánr. Fantasy, bláznivé komedie, porno, a ti, kteří tvrdí, že jejich nejoblíbenější snímek je Sofiina volba, sjíždějí v noci tajně Spongeboba, kreslenou houbu v kalhotách. Přiznávám, že miluju Přelet nad kukaččím hnízdem a na Kubrickovy filmy bych se mohla koukat do zblbnutí, ale k žehlení prostě potřebuju nějakou oddechovku. Dnes to byl Brad Pitt. Velká chyba. Nějakým kouzlem si na CSFD vysloužil 75%, předpokládám, že většinu si tam naklikal sám. A já hloupá se nechala nachytat.

Budiž. Vyprávět vám to nehodlám, stačí, že mi bylo špatně jednou.

Chtěla bych se zamyslet nad nemrtvými (kterých je v této kulturní perle nepočítaně, milovník si přijde na své), potažmo zombie. Nehledě na to, že neznám nikoho, kdo by nějakou ve svém životě viděl, nebo by znal někoho, kdo nějakou viděl, nebo by znal někoho, kdo slyšel někoho vyprávět, že jeho prababička nějakou zombie spatřila, tato kreatura si našla v historii kinematografie své stálé místo. Vzpomeňme jen Nocí/Návratů/Úsvitů oživlých mrtvol. Databáze mi takových filmů vyplivla třináct, počínaje zlatou klasikou z roku 1973 a myslím, že spoustu mi jich ještě zatajila.

Až dodnes mě nikdy nenapadlo ptát se. Od chvíle, kdy jsem jedno z těchto děl spatřila v osmdesátkách poprvé a zjistila tak, s čím mám tu čest, každou další oživlomrtvolárnu jsem si pouštěla s tím, že už vím do čeho jdu. Něco se stane (infekce, únik chemických zbraní), lidi se začnou měnit v zombie a kousat do jiných lidí, aby se tito také proměnili a mohli kousat dál. Po litru červeného, těsně nad ránem, kdy vám začnou padat víčka, ale pro dobrou náladu a společnost ještě nechcete do postele, je tento topic tak akorát. Ne, když je vám třicet a chcete si odpočinout po celodenní dřině u úspěšného novodobého scifi snímku s dobrým hodnocením. To se nejdřív naserete, pak zjistíte, že jste té kravině věnovali už sedmdesát minut vašeho beztak krátkého života a rozhodnete se to dokoukat jen proto, abyste zjistili, že za čtyřicet let téhle trapárny se nic nezměnilo a režiséři, potažmo scénáristi jedou pořád podle stejného mustru (výjimkou je Will Smith, toho já miluju, na jeho Já, legenda nedám dopustit, ať tam má zombíků tři p...ytle). A jak jsem se tak od poloviny filmu nudila, začaly se mi v mozku rojit otázky. (To už je takový můj dost nepříjemný zlozvyk, páč v kině se okamžitě začnu ptát nahlas a okolodiváky to ruší. Hlavně J., dělá na mě ostentativní Pssssst, aby pak dělali Psssst ostatní na něj.)

Proč zombie koušou a nejí? Předpokládám, že když je nezabije kulka, atomovka ani stříbrný kůl do srdce, hladem ani žízní taky umřít nemůžou, tak v čem je vtip? Nadělat víc zombie, aby zbylo míň živých ke kousání?

Když zombie "přežije" útok zoufalého hrdiny, který kolem sebe mlátí basebalovou pálkou hlava nehlava a zpřeráží tím nemrtvému každou kost v těle, jak on to pak dělá, že chodí? Zkusili jste to někdy? Na polámaných kostech? Když pominu tu příšernou bolest, kterou oni evidentně necítí, není přece fyzikálně možné, aby celou jejich kostru unesly jejich rachitické svaly.

Což mi připomíná - všimli jste si někdy, že není tlustých zombie? Je jasné, že i když jako živý člověk, máte při výšce 1,65m kvalitních 85kg, poté, co se během deseti vteřin změníte na nemrtvého, stává se z vás anorektik v hadrech.

Ano, oblečení. Zásadně všechny zombie na celičkém šírém světě se odívají do cárů neutrální barvy kafebraundozelena. Je úplně jedno, že hodinu předtím to byla lady v nebesky modrých dlouhých večerních, těď je od pasu nahoru nahá a po kolena má něco, co možná před patnácti lety bylo černou minisukní.

I když jste byli před smrtí jaderný fyzik, neurochirurg nebo ředitel Greenpeace, kousnutím vám IQ klesá geometrickou řadou k nule. Takže si to spočítejme: dýcháte jako předtím, řvete, takže hlasivky stále v pořádku, hlad máte, chodíte a běháte, jen ta CNS nějak vzala za své. Proč?

A ano, krevní oběh. V drtivé většině těchto snímků je poukázno na fakt, že vám necirkuluje krev. Ať tak, že lékařka zombíka zvedne ze země a jsou vidět černá záda, nebo, jako právě před chvílí, dojdou géniové z WHO k závěru, že se nemrtvých nelze zbavit injekčním podáním černého moru (jsem lačna zjištění, jak by to chtěli provést), páč jim nefunguje krevní oběh. Víte, co se stane, když vám krev neběhá po těle? Pokud se rozhodnete lítat po ulicích a hledat, do kterého souseda by se dalo hryznout, steče vám všech pět a půl litru do nožiček. Prostě od kolen dolů budete mít nohy jako konve a počítám, že to běhání se stane poněkud složitějším.

Je toho ještě hodně. Ale už mě to nebaví.

Prostě a jednoduše - jdu se spravit Willem.

A Bradovi to odpustím. Každý z nás někdy šlápne vedle a za Benjamina Buttona má u mně takových odpustků na patnáct špatných filmů dopředu.