středa 12. října 2011

Ukradený víkend

Dostali jsme tři dny. Nádhera. Kdy se vám poštěstí, aby vám někdo dal čas zadarmo? Bohužel, bylo to od společnosti, jež nám poskytuje 130 televizních programů a jednalo se o prestižní filmové kanály. A z dárku se rázem stala krádež.

Minulý týden jsem dostala roztomilý email, informující o této nabídce. Místo, abych ho jako ostatní spamy okamžitě smazala ze schránky i z mé paměti, lačně jsem se vrhla k televiznímu programu a začala značkovat. Byla jsem rozhodnutá, že se nedám nachytat a vyberu si pouze snímky kvalitní, s vysokou intelektuální hodnotou, žádná "céčka" ani rodinné komedie USA. Už při pohledu na stránku s pátečním odpolednem mi bylo v moři rudých koleček, podtržítek a vykřičníků jasno, že jsem pověsila laťku hodně vysoko. Vypadalo to, že se úderem sedmnácté hodiny přišpendlím před televizi a do rána od ní nevstanu. Což by se stejně neoplatilo, jak jsem zjistila při otočení listu, poněvadž sobotní program začínal o půl páté.

Něco prostě budu muset oželet. Když tu se mi rozsvítilo - nebo si to nahrát! Jelikož video na našem prastarém přístroji nepoužíváme (nikdy se nám nechtělo sesouhlasit naladění TV stanic) a DVD přehrávač funkci ukládání do paměti postrádá, začala jsem tlačit na svého počítačově velmi zdatného muže, aby sehnal prográmek nebo udělátko, které takové kouzlo umí. Nějakou dobu se o to poctivě snažil, ale když to nešlo, nechal se poněkud unést a navrhl nákup televizní karty za 4000,-Kč. Což byl ten pomyslný pohlavek, který jsme oba potřebovali, abychom si uvědomili, že blbneme. Smířila jsem se s tím, že v noci se spí a z Královny Viktorie uvidím jen půlku, načež J. odjel spokojeně do práce. On žádné dilema nemá.

A z mého slaměného víkendu se stalo peklo. Snídala, obědvala a večeřela jsem tyčinku Mars nebo chleba s máslem. Věděla jsem, že tenhle trik mi Maty doslova nespolkne a o něj se budu muset postarat stylem téměřvzornámatka. Což zahrnovalo dopolední nákup. Nacpat krmení, přebalování, převlékání, překočárkování (s golfkama, které se do výtahu vejdou, sjet do kočárkárny a přesednout do Chariottu, který už to štěstí nemá), cestu do supermarketu, bloudění mezi regály a návrat domů do patnáctiminutové pauzy mezi Colina Firtha a Jima Carreyho, byl opravdu oříšek. Zjistila jsem, že krájet rajčata ostrým nožem a přitom sledovat televizi se nevyplácí. Tatktéž nevšímat si dítěte, jež se vědoma si mé nepozornosti, vloupalo do mé soukrommé, osobní krabice s ubrousky na decoupage, čímž jsem s tímto koníčkem skončila. Prostě matka na baterky. A nejhorší bylo zjištění v neděli večer, že jsem za tři dny uvařila dvě teplá jídla, několikrát přebalila a nakrmila prcka a šestkrát opláchla hrnek od kafe. Jinak jsem nehla prstem, tedy kromě přepínání mezi třemi inkriminovanými programy.

A to tady (a nejen tady, chudáci mí přátelé) furt brečím, že bych potřebovala víc času, abych zvládla rodinu, domácnost, práci a při troše dobré vůle nějakou tu zálibu. Asi napíšu Ježíškovi: "Milý Ježíšku, děkuji Ti za dárky, které jsi mi přinesl vloni, jednu ponožku mi sice sežrala pračka, ale nevadí. Z druhé jsem udělala Matymu maňáska a tak nám dárek udělal radost oběma. Letos bych Tě chtěla poprosit o pár hodin denně navíc. Nejsem náročná, stačilo by tak pět nebo šest. Abych stihla všechno co musím, všechno co nemusím, ale nepočká to a i něco z toho co bych chtěla, jako třeba přečíst z knihy víc než dva odstavce než usnu. Děkuji, vděčně Tvá PP. PS a zruš prosím reklamní akce UPC."

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poslední

 7. prosince 2021 v 19 hodin a 50 minut narostla našemu Matýskovi křídla.