úterý 30. března 2010

Samota

SAMOTA

Sžírá mě samota
kouše mi uši,
zahnat ji hudbou
hlasitou zkouším.

Je to však marné,
veškerá snaha
přichází vniveč
jsem pořád sama.

Až otevřou se dveře
a ty mě políbíš,
samotu odpornou
jak mlhu rozptýlíš.

Žádné komentáře:

Okomentovat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...