středa 31. března 2010

Jak (ne)strávit mládí v kuchyni

U nás se vaří vysoce dietně. Když říkám vysoce, myslím tím nezbytnost vysokoškolského vzdělání u kuchaře, většinu času tedy u kuchařky. Pro každé hladové bříško speciální porce.

Začalo to na podzim Matýskem. Když jsem patřičně prohledala internet, pročetla odbornou literaturu (aspoň ty pasáže, které mě k smrti nenudily), vyslechla si dobře míněné rady profesionálů i poloprofesionálů a prohledala okolní zdravé výživy stran dostupnosti materiálu, rozhodla jsem se pro bezlepkovou dietu. Maty sice není celiak, ale lepek prý může ochablým svalíkům vadit. Tak tedy bez mouky, bez chleba, bez těstovin. Coby příloha k jídlu mu chudáčkovi zbývaly brambory na mnoho způsobů. A tak jsem nelenila a navštívila nedaleký hypermarket, který skýtal širokou nabídku bezlepkových potravin. Připadala jsem si jako v Jiříkově vidění. Dva regály nacpané k prasknutí moukou, nudlema a sladkostma. A hlavně chlebem! Hurá! Nemusím péct! Pohled na cenovku mě poněkud uzemnil. 50,- Kč za 10 krajíců? To je špatný vtip, ne? Naplnila jsem vozík pod heslem "může se hodit" a málem se složila u pokladny při placení.

Doma jsem si zahrála na hrdinku - upéct chleba z pytlíku přece nemůže být žádné umění, no ne? Jaké bylo mé rozčarování při pohledu na polosyrový scvrklý bobeček, který jsem vytáhla z trouby. A tak nám Ježíšek přinesl Pekárnu. Svět byl zas o něco veselejší.

Vzápětí přišel J. s neveselou diagnózou od lékaře, že sice neumírá, ale musí držet velice, velice přísnou dietu. Zeptala jsem se strýčka Googla jak moc přísnou a v odpověď jsem dostala seznam povolených potravin, který obsahoval 2 položky: ovoce a zelenina. No tak fajn! Každý problém je pro mne výzva. Prohledala jsem svou ubohou sbírku kuchařských knih, opět zasurfovala po netu a našla několik málo receptů, pro J. dejme tomu vhodných.

Dobrá. Jedno jídlo bez lepku Matymu, druhé jídlo ze zeleniny pro J. a já si od nich kousnu. Zapomněla jsem však na svůj vlastní rozmlsaný jazýček, který by něco tak odporného jako dušenou mrkev nebo květák na mozeček nesnesl. Nemluvě o tmavém masu a luštěninách.

A tak se u nás od Vánoc vaří trojmo. Sporák využitý na maximum. Nestíhám ani střídat hrnce. Je zvláštní, jak je člověk vynalézavý, když se mu nedostává prostoru, ingrediencí a času. Jedna omáčka ze zeleniny bez lepku, hovězí na 1000 způsobů (jediný druh masa, který má chorá polovička může... fakt si nemusel vybrat zrovna to nejdražší...), nenáročná příloha nejlépe neobsahující mouku a pro maminku čtvereček čokolády. Nebo dva. Cukru totiž není nikdy dost.

4 komentáře:

  1. Píšete to s takovou lehkostí, nadhledem a ironií, ale věřím, že to musí být občas ke zbláznění. Když bylo mému mladšímu synovi půl roku, zjistili mu spoustu potravinových alergií. Když jsem viděla ten seznam v nálezu od alergoložky (mléko, vejce, pšenice, sója, arašídy, mák), celá jsem se orosila. Z čeho mu teda jako budu vařit? Teď, po víc jak třech letech, už to máme celkem vychytané. Kupuju žitný chleba, jiné pečivo peču bezlepkové, objevili jsme v Bille levné a dobré kukuřičné těstoviny,... Prostě dá se. Ale při představě, že bych musela vařit ještě jinou dietu dalšímu členovi rodiny mě obestírají mrákoty. Smekám...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Děkuji, ale není tak zle jak to vypadá, Eko. Pravda je ta, že se všichni stravujeme mnohem zdravěji, bohužel dráž, ale s trochou fantazie se dá skloubit leccos. Všechno zlé pro něco dobré :-)

    OdpovědětVymazat
  3. No, mě stačí že vařím každý druhý den (muž pracuje doma) a ještě abych musela vymýšlet diety (já vím, že by mi nic jiného nezbylo)...ale smekám.

    OdpovědětVymazat
  4. Diety nezávidím... A čokolády není nikdy dost. :-)

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...