Jsem knihomol. Čtu vždy a všude, za všech okolností. Před spánkem v posteli, odpoledne na gauči, ve frontě u pokladny. Miluju Betty McDonaldovou, ráda otevřu Roalda Dahla, pokud jde o sci-fi, nedám dopustit na Roberta Henlaina. Jeho Dveře do léta by měly dostat Pulitzera za literaturu.
Mým oblíbeným tématem co se vědecko-fantastické literatury týče je cestování v čase. Wellsův Stroj času u nás na DVD běží tak třikrát do měsíce. Fascinuje mě hlavně budoucnost, kam že se to lidstvo řítí a jakým směrem se budou ubírat naše osudy. Jak a kdy umřu? Vyhraju sportku a budu nechutně bohatá rozhazovat peníze po casinech? Uzdraví se Matýsek? Bude žít plnohodnotný život? Najde si práci? Dočkám se vnoučat? Zestárnu vedle své životní lásky? Bože, já jsem tak zvědavá....
A co ještě dál? Budou lidé bydlet na Marsu? Zničíme si planetu a budeme muset utíkat daleko za hranice prostoru a času? Bude válka? Potkáme malé zelené mužíčky a naučíme se od nich jak se léčí rakovina?
Anebo taková minulost. Podívat se panu da Vincimu přes rameno když maloval Monu, Gutenbergovi přidržet šroubovák, nasypat Adolfovi trošku ciankáli do kafe.....
Napravit několik svých osobních přehmatů, najít způsob, jak se vydat jinou cestou, udělat spoustu věcí jinak. Problém, který mě na toto téma trápí je Paradox. Kdybych se nedopustila chyb, šla cestou nejmenšího odporu a zařídila si život jednoduchý a krásný, nepotřebovala bych stroj času. Nechtěla bych se nikam vracet, nic měnit a po tomhle šikovném udělátku bych se nikdy nepídila. Takže mám zase po žížalkách, na výlet se nepojede.
Nezbývá mi nic jiného, než se smířit s minulostí, čekat na budoucnost a užívat si přítomnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat