sobota 27. března 2010

Na dovolené

Zázraky se dějí pořád. Dnes a denně. A my jsme toho živoucím důkazem.

Přijeli jsme na prázdniny k babičce. Malé "předvelikonoční" prázdniny, které jsme všichni tři potřebovali jako sůl. Odpočinout si, vyspat se (J. tady vstává systematicky o půl deváté, kdežto já v 6 s dítětem, ale vem to nešť), nevařit (ale dneska se mi ty těstoviny FAKT povedly), neuklízet (tak to bych tchýni nemohla udělat, neopláchnout po sobě talíř od oběda, a když už ho mám v ruce....) a vůbec si fajně zalenošit.

K těm zázrakům.....
První dva dny prázdnin jsem strávila na Klínovci. Když mě při ubytovávání viděla paní domácí s tím gipsem, pokrčila rameny a doporučila mi Dámskou sjezdovku. Sníh prý je dobrý, mám relativně vysoké šance vracet se domů bez nových zlomenin. Sníh dobrý byl. A já se KONEČNĚ naučila jezdit. Už nešůruju po svahu od pankejtu k pankejtu, najdu si rychlejší stopu, stačí mi metr šířky a hledám namrzlá místa kde "to jede". Svou novou učitelku jsem jednou předjela. A vůbec nehraje roli, že musela v půlce kopce zastavit a telefonovat. Prostě jsem byla dole první a to už mi nikdy nikdo nevezme.
A nic jsem si nezlomila.

A Matýsek ušel za kočárkem tři metry.

A řekl máma. Poprvé v životě a naprosto zřetelně.

Prostě na horách nemožné na počkání a zázraky do tří dnů.

3 komentáře:

  1. To je nádherný!! Gratuluju!! (a trošku tiše,ale upřímně a přejícně závidím :-))

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, Ekomartule, někdy mám pocit, že jenom na cestách to naše kvítko dělá pokroky. To abysme radši koupili maringotku :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já k tomu můžu napsat jenom to, co Ekomartule. A tak cestujte, cestujte...zázraky se dějí.

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...