čtvrtek 13. prosince 2018

Dlouhý monolog mého muže

"Nepouštěj jim to topení tolik, mají na sobě bundy, bude jim vedro.
Bacha, tady to klouže.
Na co čekáš před tím kruhovým objezdem? Kdo až projede?
To už jsi tam mohla dávno být.
Tahle zatáčka je zrádná, chce to trojku.
Tak asi vidíš, že je rychlejší, ne?! Zařaď se za něj.
Hm, tak ho předjeď, když se táhne jako smrad.
No tos tomu dala, víš, že on na tebe čekal?
Pěkně jsi ho tam zavřela. Kdo tě učil objíždět na dálnici pomalejší auta? Na to musíš dupnout!
No a co, že je tady zúžení, nikde nikdo, jeď!
Jak jako úzký pruh? Sem by se ta auta vešla minimálně dvě!
Ten kamion jsi měla předjet už dávno, teď budeme čuchat ten smrad.
Tak na to šlápni.
Zpomal! Nevidíš, že brzdí?
Proboha, když jedeš v levém pruhu, musíš rychle! Nemůžeš blokovat ostatní auta, když chtějí taky předjíždět!
Já to rádio vypnu, to se nedá poslouchat.
Kluci, není vám vzadu zima? Je, co? Máma vám to ztlumila. já vám přitopím.
My budeme odbočovat, že jedem tak pomalu?
A když ta cisterna před náma jede 60, my musíme taky?
Tak proč ji nepředjedeš?"

"Protože jsi mi zakázal jezdit v LEVÉM PRUHU, miláčku!"

3 komentáře:

  1. Řídila jsem se svým mužem jednou. Zařval na mě. Já na něj za to řvala zbytek cesty na chalupu. Už neřídím :-)

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...