středa 4. dubna 2018

... a zavládl chaos

   Dostala jsem velmi nerozhodnou rýmičku. Naštěstí není pánská, tedy neobjednávám na Aliexpresu bíle mořenou, akátovou rakvičku. Narozdíl od slabšího pohlaví, pánové prominou. Přesto je má rýma nestandardní až jiná, jako ostatně všechno v mém životě. Má rýmička se ještě nerohodla, kde bude bydlet. V neděli se nastěhovala do krku. Podezřívám dětskou odsávačku nosních fujtajblů. Blížily se Velikonoce a já byla příliš zaneprázdněna, než abych se zabývala tím, kde mě škrábe, či pobolívá. V pondělí se rýma přestěhovala do ucha. To už začalo být nepříjemné, přesto jsem ji nadále ostentativně ignorovala. Na kuchyňskou linku jsem postavila láhev vysoce kvalitní, domácí slivovice, to aby rýmě bylo jasno, že u nás se vyhání ďábel satanem. Rýma se nedala a rozlomila mi zub vejpůl. Jak se později ukázalo, dokonce na třetiny, ale v danou chvíli, sanici pevně zasunutou doprostřed šunkového chlebíčku na salátě, bylo i vejpůl až dost. Začala jsem být lehounce načuřelá. V úterý jsem nakráčela k paní zubní doktorce a rýmičku napráskala. Paní doktorka byla šikovná a roztrojenou sedmičku slepila něčím, čemu já soukromě říkám dentální Kanagom, čistě proto, že nevím, jak se dané stomatologické kouzlo, které spravuje rozdělené stoličky, nazývá. A rýma se nasáčkovala na hlasivky.
Vrátila jsem se od zubaře, pár hodin jsem z nedostatku podnětů mlčela (děti ve školce) a když jsem v pět odpoledne otevřela ústa na lásku mého života, vyšel ven jen basový chrapot. Nedala jsem se. Stále jsem se tvářila, jakože bagr a, světe div se, rýma mé tělo buď opustila, halelujá, nebo se nastěhovala někam, kde o ní nevím. Dobře tak.

   Načež jsem se nasrala. Omluvte, prosím, mou franštinu, ale stav, do jakého mě dostalo Tesco, se prostě nedá jinak popsat.
Jsem příznivkyně nových udělátek. Mobilních telefonů, sušiček prádla, scan&shop. Tedy, když mě nedávno, při vstupu do tohto super-hyper, oslovil pracovník určený přímo této sekci, s nadšením jsem jeho nabídku krátkého školení přijala. Naučil mě co a jak, jak si vyndat ze stojanu scanner, jak naskenovat čárový kód, jak odepsat zboží, které si s sebou nechci vzít atd. atd. Pochopila jsem a s nadšením jsem se vrhla do hry. První, druhý i třetí nákup proběhly v naprosté pohodě, dokonce jsem se naučila zaplatit na samoobslužné pokladně, což považuji za absolutní Top této disciplíny, a spokojeně jsem usnula na vavřínech. Načež přišel dnešek. Spěchala jsem, tedy jsem zboží házela rovnou do připravené nákupní tašky, přesně, jak pravila reklama u vstupu a pak jsem si rozbila hubu při placení. "Ukažte tento QR kód obsluze, váš nákup byl náhodně vybrán ke kontrole."
" COŽE?!?!?!?!?"
Ukázala jsem QR kód. Paní v modré mikině se tvářila, jakože neumí česky. Po několika minutách se přinutila konat a zavolala posilu v podobě zkušenější kolegyně. Holky daly hlavy dohromady a já se stala kontrolovaným prvkem. Pravidla hry pravila, že paní v modré mikině musí z mé tašky naprosto náhodně a určitě úplně bez mé asistence, vybrat tři položky a zkontrolovat, zda jsem je naskenovala. Spolu s hledáním zkušenější kolegyně a skenováním divného QR kódu jsme se všichni čtyři, dvě zaměstnankyně Tesca, já a můj nákup, staly centrem pozornosti poloviny nákupáku. Málokdy se nechám vtáhnout do trapasu, ale tenhle byl prvotřídní. Kontrolou jsem prošla na výbornou, což mi ale nebránilo napsat pěkně vzteklej vzkaz do Knihy přání a stížností na Informacích.

   A pak jsem přijela domů a zjistila, že mi přežily lilie. Ne, že přežily tuhou zimu, sníh a mrazy. Vydržely mou péči. Podívala jsem se do záhonu, který jsem už měsíce podezřívala z těžké neplodnosti a opuštěnosti a koukalo na mě hned osm pidipoupátek. V tu chvíli bylo vše zapomenuto. Stěhovavá rýma se zlomeným zubem, podezření z krádeže v super - hyper, všechno. V létě budou lilie. Svět je zase nádherné místo.

2 komentáře:

  1. Budem sa brániť do maximálneho maxima, aby som žiadnu samoobslužnú pokladňu, nie to ešte skener, nikdy nepoužila. Zatiaľ sa mi darí tieto vynálezy ignorovať. To si už budeme pomaly sami tie obchody aj zásobovať? Či akú to majú predstavu?
    D.

    OdpovědětVymazat
  2. Copak scanner. Já měla trapas větší. Pokladní v Penny namarkovala jedno zboží ne kus a kus, ale 2x kus. Čímž jsem krásně začala houkat ve dveřích a byla potupně odchycena ostrahou. Taktéž k velkému zájmu spolunakupujících mi byla šacována taška a důležitě porovnávána s nákupním lístkem, který jsem naštěstí nevyhodila do koše. Když se mi člen ostrahy na závěr omlouval, ani jsem nedokázala vyloudit minimální úsměv a kdyby pohled zabíjel, tak jsou všichni v okruhu 10 m mrtví. Vztek mnou cloumal ještě dva dny. Zápis do knihy stížností mne tenkrát bohužel nenapadl...

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...