čtvrtek 19. října 2017

FAQ

Pro neangličtináře: zkratka anglického výrazu Frequently Asked Questions - Často Kladené dotazy. Česky ČKD. Když se anglická verze přečte správně, může to znamenat, že máme jít tam, kam slunce nesvítí. Což se mně osobně velice líbí.

Jak to děláš, když jdeš s oběma klukama ven?
- Mám v každé ruce jeden kočárek. Je to maličko posilovna, trošku aerobik, hodně sranda a dost trapas.

Jak poznáš, co kluci chtějí?
- Nepoznám. Ve snaze uhodnout, co se snaží zrovna "říct" hrajeme Všechno lítá, co peří má a já věčně prohrávám. Navíc, mí chlapci s jejich neomezeným smyslem pro humor velmi často mění svou znakovací sadu, tedy to, co včera znamenalo "napít", může být dnes "bolí mě zuby" nebo "snědl jsem brouka".

Jak jsou na tom kluci?
- Blbě. Vždycky blbě. Mají denně několik epileptických záchvatů, ze kterých je, počítám, imrvére bolí hlavy. Jsou obouchaní jako spadaná jabka a samozřejmě je to moje vina, poněvadž každá matka je zodpovědná za všechna bebíčka. Pokud nesnášejí rajskou, mají smůlu, když mi to nedokážou říct. Milují-li bramborové placky, jsou zase v pasti, protože to nevím, tudíž je nedělám. Na své oblíbené jídlo tedy teoreticky můžou čekat až do puberty, a ani tak se nemusí dočkat. Ježíšek jim nosí dárky, o které nestojí, musí jezdit na prázdniny tam, kde se jim možná nelíbí. Nemají absolutně žádné hlasovací právo, všechna rozhodnutí za ně dělají dospělí. Úplně všechna, i ta blbá. Mají zkažené dětství a vyhlídky nejsou příliš nadějné.

Nechceš s něčím pomoct?
- Chci. I když říkám, že ne. Vemte mi z ruky dětskou lžičku, vytrhněte z náruče brečící dítě, odveďte mě do hospody a nechte mě aspoň na chvilku zapomenout.

Jsi v pohodě?
- Nejsem. Jsem profesionální lhář. "Na tváři lehký smích, hluboká v srdci frustrace." Pořád mě něco trápí. Postižení kluků, strach z budoucnosti, strach o budoucnost, srdce roztrhané na malé kousky z milionu vyplakaných dětských slziček.

Nepotřebuješ něco?
- Ano. Potřebuju, aby mě někdo obejmul a řekl:" Všechno bude v pořádku. Tady máš čokoládu a milion dolarů."

Čím se dobíjíš?
- Těšením se. Mám 7 let rozvyšívaný velikonoční ubrus, tři roky otevřenou učebnici francouzštiny pro mírně pokročilé a rok mi schne keramická hmota v šuplíku. Každé ráno vstanu a těším se, jak si po tom, co udělám, co je třeba, budu hrát. Pevně věřím, že ten den jednou nastane.

Jak to zvládáš?
- Nezvládám.

5 komentářů:

  1. Jak moc Vám rozumím a soucítím. Byť mám jen jedno těžce retardované a nepohyblivé dítě..

    OdpovědětVymazat
  2. Nenacházím slova útěchy. Stále na Vás myslím, kolik toho musíte unést. A když už někdo mluví v TV o celebritách, tak to jste Vy a tisíce dalších, kteří pečují o tak moc postižené děti a musí to zvládnout.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc dobře Vám rozumím a vím o čem píšete,ale s Vaší poslední  větou /Nezvládám./rozhodně  nesouhlasím!!!Zvládáte to skvěle,děláte maximum,aby byli kluci spokojení,bojujete o každý hezký,spokojený den ,jste ta nejúžasnější máma,kterou si kluci můžou přát!!!Přejeme Vám ,ať je před Vámi spousta krásných dnů plných radosti,ať Vás kluci překvapují novými dovednostmi,ať nemusíte řešit už žádné zdravotní komplikace.Krásný podzim přeje Jarka a Kuba

    OdpovědětVymazat
  4. Ach, děkuju, dámy. Vaše slova hřejí jako teplý svetr. Přeju nám všem, aby bylo líp.

    OdpovědětVymazat
  5. Mají pravdu, dámy. Neznám nikoho, kdo by se ve vaší situaci nehroutil a nebrečel. A vy nejenže jste oporou všem vašim klukům, ale ještě nám slabčákům vléváte do žil optimismus.

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...